Hlavní stránka‎ > ‎

Reporty z proběhlých akcí


CPT před ERC, 6.–8. 4. 2019

přidáno: 9. 7. 2019 5:58, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 13. 7. 2019 12:01 ]

Na CP Training (organizovali nováčci z EGEA Warsaw) jsem původně neměla v plánu jet, ale po zvážení možnosti zůstat v Gdaňsku (kde se posléze konal i Kongres Východního regionu, kterého jsem se též účastnila) o dva dny déle, jsem si řekla proč ne a bylo víceméně rozhodnuto. Plán A byl následující – jet do Brna, v pátek v Brně sednout k Terce a Tomovi, brněnským egeákům, do auta a jet do Ostravy, kde jsme měli nabrat Kristýnu, egeačku ostravskou.

    Ačkoliv to vypadalo zezačátku nadějně, a plán A prvních cca 150 km cesty vycházel, těsně před Ostravou se stala věc, kterou jsme úplně nečekali. Přestalo fungovat olejové čerpadlo a auto pomalu ale jistě začalo vydávat zvuky, které bych přirovnala k zobcové flétně, kterou někdo přejíždí tankem. V téměř postapokalyptické atmosféře (čtěte pršelo jako z konve, foukal nárazový vítr a bylo prostě celkově velmi nehezky) jsme přes hodinu čekali u krajnice na odtahovou službu, která nás naštěstí z onoho hrůzného místo zachránila. Po téhle šlamastice se Terka s Tomem bohužel rozhodli do Polska nejet, protože Tom měl v plánu zůstat jen na CPT a Terky by i z kongresu odjížděla dřív, a last-minute astronomické ceny jízdenek jejich rozhodnutí moc nepomohly.

                A tak byl čas na plán B. S Týnou jsme vyrazily z Ostravy-Svinova samy, vlakem. Nutno dodat, že ačkoliv jsem čekala, že 7hodivá cesta do Gdaňsku bude dalším pekelným zážitkem, nebylo tomu tak. Takřka celou cestu jsme prokecaly, a to jsme se s Týnou viděly poprvé v životě. V egee si holt kamarády nacházíte hodně rychle. V pozdním odpoledni jsme dorazily do Gdaňsku, kde na nás už čekal Kuba, aby nás dovedl k hostelu, kde se konal CP Training. Bohužel jsme nestihly začátek a úvodní prohlídku města, ale všichni byli rádi, že jsme nakonec vůbec dojely.

    Osazenstvo se skládalo z kontaktních osob např ze Lvova, Debrecínu, Varšavy, Černivtsů, Belgrádu, ale třeba i Lublaně. Večer nás čekal EGEA kvíz, ve kterém obsadili pražáci nádherné první a druhé místo, a pak už jen posezení s ostatními v tamější hospodě, kde jsme hráli různé stmelovací hry. Mimochodem nás překvapily etikety českých piv, které byly využity jako tapety.

                Druhý den CPT byl hodně nabitý a intenzivní. Začali jsme přednáškami, které vedli kluci z pražské entity Milan (Secretary of Board of EGEA) a Kuba (Regional Assistant for East), o povinnostech kontaktních osob v rámci vedení entity. Připomněli jsme si základní znalosti o EGEA, kolik má entit, proč je důležité mít systém kontaktních osob a regionálních kontaktních osob, a jak to celé vlastně funguje. Dále jsme se naučili, jak zadávat pořádané mezinárodní akce na web, jak spouštět registrace a další technické důležitosti. Taky jsme debatovali o tom, jakým úskalím, co se vedení entity týče, jednotlivé kontaktní osoby v současnosti čelí a diskutovali jsme o možných řešeních. Mluvili jsme ale i o těch lepších věcech, namátkou jsme si třeba předávali nápady na organizaci lokálních akcí (v Lublani třeba EGEA pořádá tradiční geografické pikniky, jinde pořádají geogrilovačky atd.) Dále nás čekala přednáška na téma Event management, kde jsme se dozvěděli, co všechno obnáší pořádání větších akcí a jak se vypořádat s obtížemi, které můžou při organizaci nastat.

                Sobotní odpoledne bylo aktivní asi nejvíc a už se od nás začalo vyžadovat mírné zapojení do programu. Na řadě byl trénink soft-skills, kterou vedla naše RCP Yulča (Regionální kontaktní osoba pro Východní region). Konkrétně se jednalo o řečnictví/mluvení na veřejnosti. Při večerním programu jsme dostali od organizátorů mapu s nápovědami
a čekala nás gdaňská „city game“ – cílem bylo najít restauraci Kozlovna. Při našem průchodu městem jsme už začali potkávat hojnost dalších egeáků, kteří se začali sjíždět na ERC (Eastern Regional Congress = Kongres Východního regionu).

                Na poslední den CPT nám zbývalo už jen závěrečné zhodnocení programu a další týmové hry. Všichni zúčastnění dostali oficiální certifikát o absolvování programu.  Po poděkování organizátorům jsme se přesunuli na nádraží, odkud jsme dojeli městskou dopravou na zahajovací ceremoniál ERC, který se konal na místní univerzitě. Report z ERC si můžete přečíst zde (http://egea.natur.cuni.cz/home/reporty-1/easternregionalcongress2019).

                Abych to shrnula – přestože byla cesta na CPT eufemisticky řečeno velmi zajímavá, nemůžu jinak než na celý CPT i ERC vzpomínat s úsměvem na tváři. Zážitek nemusí být skvělý, hlavně musí být intenzivní. A to celá expedice Polsko byla. Od rozbitého auta, přes směnu polských zlotých na nádraží v Ostravě a můj první regionální meeting na ERC zahrnující i prezentaci updatu o přípravě EGEA Annual Congress 2019, až po krásné 4. místo v tradiční soutěži BDC. Tuleňům zdar a #SeaYouInGdansk!

HOWGH.

Daniela Kebertová, II. UBBZ


North and Baltic Regional Congress 2019

přidáno: 1. 6. 2019 7:31, autor: EGEA Praha

Od 6. 5. do 10. 5. proběhl v Estonsku regionální kongres (NBRC 2019). Na tomto nejmenším z kongresů bylo kolem 60 lidí a z Česka jsme se ho účastnili pouze já a Tomáš z Brna, takže to byla ideální příležitost potrénovat si angličtinu (případně jiné jazyky).

Cestou na kongres se většina účastníků zastavila buď v Rize nebo Tallinu, kde povětšinou přestupovali z letadla na autobus, a tak i my jsme se zastavili na den v Rize a seznámili jsme se již zde s některými členy naší organizace, a to jen krásně ilustruje, že díky EGEA můžete potkat známé lidi všude v Evropě.

Z Rigy jsme jeli do Tartu, kde byl zahajovací ceremoniál, jež se konal v místním ekocentru, což byla již předzvěst toho, jak bude kongres ekologicky zaměřen. Po zahájení, jehož součástí byla i přednáška učitele místní univerzity o historii Estonska a jeho hranicích (téma kongresu bylo Border in our lives), jsme se přesunuli do místa konání kongresu do Taevaskoja. Prostředí bylo nádherné, jelikož naše chata byla uprostřed hlubokých lesů a ještě první den byla společná procházka k blízkým pískovcovým útesům. Večer byla na programu Eurovision night. Orga tým si připravil hudební vystoupení a následoval kvíz o našich znalostech soutěže Eurovize, poté zábava volně přešla ve zpívání karaoke (kromě lidí, kteří se šli dívat na Hru o trůny).

Druhý den jsme se účastnili dvou setkání workshopových skupin, moje skupina měla téma Brain drain vs. Brain gain. Tento workshop byl hlavně o diskuzi a díky dobré komunikativnosti a zapojení lidí v naší skupině, jsme mohli porovnat, jak to chodí v různých zemích Evropy, jelikož jsme byli velmi různorodá skupina co se národností týče. Tento den byl také Egea fair, kde představují jednotlivé komitéty našeho spolku svou činnost. Večerní program obstaral tradiční Cultural fair, kde jsme mohli ochutnat nápoje a pokrmy z různých zemí Evropy.

Autorka fotky: Hanna-Ingrid Nurm (EGEA Tartu)

Další den byly na programu exkurze. Moje exkurze byla do oblasti Setomaa. Nejprve jsme navštívili lázně Värska, kde jsme mohli ochutnat i místní léčivou vodu z několika pramenů, voda z těch nejmineralizovanějších byla velmi silná (tak nějak slaná) tak stačilo jen kapku na prst na ochutnání. Následně jsme se vydali do skanzenu ukazující kulturu Setos a její tradiční bydlení v minulosti. Zde jsme taky měli pauzu na jídlo a mohli jsme ochutnat kmínový čaj, sýr s kmínem a místní jogurtopuding či něco takového. Potom jsme jeli k jeskyním Piusa a cestou jsme projeli i kus Ruskem. Do jeskyní už se bohužel nemůže chodit pouze na kraj a nahlédnout, jelikož jsou nestabilní a mohli by se zhroutit. Byli vytvořeny lidmi při těžbě písků na výrobu skla. Okolí bylo taky velmi zajímavé a když jsme dorazili k novodobému povrchovému dolu připadali jsme si jako na pláži u moře, jelikož jsme byli obklopeni písečnými dunami. Poslední zastávkou naší exkurze byla procházka mokřady a výstup na rozhlednu, ze které byl nádherný pohled na okolní lesy a široko daleko nebylo vidět ani stopu civilizace. Tématem večera byla estonská noc, tak jsme se formou kvízu dozvěděli plno zajímavostí o Estonsku a následně jsme mohli ochutnat plno místního jídla a pití a naučili jsme se také dva lidové tance, což bylo velmi pěkné zpestření tanečního repertoáru.

Ve čtvrtek jsme měli poslední setkání našeho workshopu, kde jsme se snažili najít řešení odchodu vzdělaných mladých lidí do zahraničí pro některé země a vytvářeli jsme postery pro prezentaci našich výsledků, která následovala po obědě. Poté byl na programu regionální meeting, kde se diskutovali aktuality z daného regionu se všemi zástupci entit a já jsem zde také představil námi pořádaný výroční kongres (AC 2019). V podvečer všichni dostali certifikáty za účast na workshopech a také někteří z nás obdrželi Poděkování za ekologické chování a to z důvodu ekologicky šetrné dopravy na kongres (prakticky ti co neletěli letadlem). Po ukončení oficiálního programu kongresu následovala soutěž BDC.

Poslední den jsme měli za úkol jen zabalit se, rozloučit se a odjet do Tartu. V Tartu ještě pro zájemce, kteří opouštěli město až v pozdějších hodinách či další dny, byla možnost exkurze po městě s průvodcem z řad organizátorů. Po exkurzi jsme zasedli do místního podniku s našimi evropskými přáteli a čekali než nám pojede autobus směr Riga. V noci jsme tedy, po krásném týdnu stráveném v přírodě mezi úžasnými lidmi a se skvělým programem, opustili Estonsko a další den z Rigy letadlem přiletěli do Prahy což byl definitivní konec tohoto kongresu pro nás.

Miroslav Hakl

Oficiální fotky od Hanny-Ingrid Nurm (EGEA Tartu) si prohlédněte zde.

WRC by EGEA Wien 2019 (23/4/2019–28/4/2019)

přidáno: 26. 5. 2019 15:11, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 26. 5. 2019 15:12 ]

Dlho som nad tým premýšľal... Na jednej strane som chcel ostať doma a venovať sa škole či práci, ale na druhej strane som cítil, že to môže byť kongres, na ktorý budem dlho spomínať. V hlave sa mi vírili rôzne myšlienky, ale pár dní pred kongresom som sa definitívne rozhodol...

Začal by som cestou na kongres. Najprv by som sa chcel poďakovať Milanovi za to, že nás spolu s Eliškou a Kaťou z Brna, zviezol na kongres autom bez zelenej karty. Teda pardon, v Rakúsku ju už mal vďaka administratívnej mágii vo Vimperku. Vďaka dobrým vodičským schopnostiam Milana bola cesta plynulá a bezpečná, i keď som to trochu kazil svojimi „skvelými“ navigačnými schopnosťami. Atmosféra v aute bola výborná a všetci sme sa tešili na otvárací ceremoniál. Ten sme samozrejme nestihli, pretože sme sa zdržali v spomínanom Vimperku. Tam sa nám ozval hlad a Milanovi tiež nebolo všetko jedno pre chýbajúci dokument v aute. Cestou sme z bezpečnostných dôvodov auto vybavili navigáciou (mobil gumičkou prichytený na držiak navigácie), čo sa ale odporovalo s našim ďalším krokom, keď sme v aute vymysleli televíziu (iný mobil opretý o bundu na palubovke), vďaka ktorej sme pozerali otvárací ceremoniál aspoň z auta.

Do St. Gilgen, kde kongres prebiehal, sme dorazili s asi hodinovým oneskorením. Ceremoniál sme už nestihli, občerstvenie po ňom áno, čo nás rozhodne potešilo. V programe nasledovala „Newbie Area“, ktorej som sa nezúčastnil, asi preto, že som sa necítil ako nováčik v EGEA. Rozhodne potešila večera a následná honba za pokladom vo večerných hodinách. Šlo o sériu výziev, ktoré sme museli splniť v okolí nášho hotela. Za „highlighty“ večera zaraďujem spoločenský tanec pri jazere s mojím partnerom, čo určite nachvíľu oteplilo inak chladné jazero Wolfgangsee. Beh cez prekážky so zemiakom na lyžici, pri ktorom som skoro polámal nohy bol tiež v pohode. Pri páde zemiaku na zem som si musel navyše povinne zaspievať „Last night a DJ saved my life“. Odmenou za splnenie úloh bola kopa cukríkov. Večer sme ešte všetci dostali nanuk zdarma a nábeh na cukrovku bol zaručený. V noci prebiehala „Motto Party“, zameraná na typické symboly tejto oblasti, na sneh a soľ.

V druhý deň kongresu začali workshopy. Prihlásil som na workshop Vítka a Elišky, ktorí sú tiež z EGEA Praha, kde témou bola ochrana miestnych obyvateľov a krajiny pred masami turistov. Začalo sa všeobecnou charakteristikou masového turizmu, nasledovali príklady z Česka a problematika Hallstattu a následne bola rada na nás. Každý z nás si pripravil lokalitu masového turizmu zo svojej krajiny, o ktorej ostatným povedal pár slov. Prekvapila ma horlivá diskusia k danej téme, ktorá často skĺzavala k čínskym turistom. Návrhov a nápadov pre riešenie problematiky masového turizmu bolo viac než dosť, čím workshop naberal na kvalite a mňa to osobne veľmi bavilo. Poobede nasledoval „Regional Fair“, kde si každá entita západného regiónu pripravila prezentáciu svojho mesta. Výkony to boli dobré, ale popravde, nemecký humor nie je zrovna moja šálka kávy. Po večeri nasledoval „Cultural Fair“, kde si každá zúčastnená krajina na kongrese pripravila vlastný stôl typických pochutín a drinkov. Musím sa pochváliť, že som vyskúšal dobroty z každej krajiny, následkom bolo riedenie žalúdka vodou.

Tretí deň patril exkurziám. Ráno som sa horko ťažko prebudil a moja hlava mi ešte stále pripomínala, že som minulú noc „precestoval“ celú Európu. Na exkurziu som sa tešil, pretože som sa prihlásil na výlet do Bad Ischl, čo je obec známa svojou históriou, ale aj svojimi preventívnymi opatreniami voči povodniam. Odborník, ktorý riadi tieto opatrenia na horských potokoch v okolí mestečka, nám vysvetlil, ako bojujú s týmto prírodným živlom a ukázal nám pár príkladov v praxi. Prekvapením dňa bola lanovka, ktorá nás zviezla od Bad Ischl až na vrchol, ktorého názov si nepamätám, ale viem, že bol vo výške asi 1 400 m n. m. Táto lanovka v priebehu pár minút prekonala 900 výškových metrov a my sme ju mali zdarma. Hore na vrchole bol ešte sneh, čo si viacerí účastníci výletu užili a taktiež si vypočuli odborníka, ktorý vysvetlil, aké hory a jazerá nás v tej chvíli obklopovali. Ten výhľad rozhodne stál za to. Na vrchole sme sa s odborníkom rozlúčili a lanovkou sme sa vrátili do Bad Ischl. Tam sme narýchlo

pozreli historické budovy a objekty ešte z čias cisára Františka Jozefa a autobusom sme sa vrátili do St. Gilgen. Večer prebiehala „Panel Discussion“, čo bola diskusia s troma dámami a preberali sa aktuálne témy regiónu Salzkammergut, kde patrí aj St. Gilgen či turisticky veľmi známy Hallstatt. Po diskusii nasledovala „Relax Night“ na tému romantiky. Priznám sa, horiace sviečky vo mne neprebudili osobu romantika, naopak, potil som sa ako po maratóne v tom teple, ktoré vytvárali.

Ráno však bolo všetko zasa fajn a kongres pokračoval svojím štvrtým dňom workshopmi. Teda najprv ráno bol „Regional Meeting“, kde poverení zástupcovia západoeurópskych entít diskutovali na rôzne témy EGEA v ich regióne. Po obede nasledovali workshopy, pričom ten náš prebiehal vcelku netradične. Nahnali nás do troch áut, v ktorých nás odviezli do Hallstattu, kde sme sa rozdelili do skupín a plnili netradičné úlohy spojené s masovým turizmom v tomto mestečku. Hlavne úlohu, kde sme mali fotiť selfie s turistom, ktorý si robí selfie fotku, som si náramne užíval. Myslím, že Eliška, ktorá hodnotila naše úlohy a fotky, má doteraz z mojich mimik tváre nočné mory. Súťaž naša skupina vyhrala, takže stálo to za to. V Hallstatte sme sa tiež stretli so starostom mesta, ktorý však vyzeral, že starostí veľa nemá a v kľude a s úsmevom nám porozprával o tom, ako masový turizmus mesto ovplyvňuje, a tiež aké kroky prijíma pre obmedzenie výlevu turistov z autobusov, ktorí si spravia pár fotiek a pokračujú ďalej. Odpovedal nám tiež na naše otázky a diskusiu sme následne ukončili. Vrátili sme sa späť do nášho mestečka, kde na nás čakala „Austrian Night“, okorenená netradičným vystúpením polonahých rakúskych šuhajov, ktorí si trsali svojimi malými kamarátmi do rytmu. Tento pohyb mal aj zvukovú odozvu, ktorá sedela do melódie pesničky, ďalej by som to ale asi radšej nepopisoval. V tento večer sme tiež plnili úlohy, rozdelené podľa regiónov, za čo sme dostali polnočnú odmenu vo forme kopy jedla. Domáce syry či salámy dostatočne naplnili môj žalúdok a cítil som sa ako v raji. Pokojne som mohol ísť spať.

V predposledný deň kongresu finišovali workshopy. Pred obedom sme sa na tom našom rozdelili do troch skupín, v ktorých sme navrhli a spísali riešenia lepšieho turizmu pre mestečko Hallstatt. Tieto myšlienky boli poobede odprezentované našimi lídrami, Víťou a Eliškou, na prezentácii workshopov. Každý workshop na kongrese ukázal svoje výsledky ostatným a po tomto programe nasledoval ceremoniál, ktorý oficiálne uzavrel celý kongres. Pri ňom padlo veľa sĺz a potleskov, pričom ten najväčší sa zaslúžene ušiel členom orgateamu, ktorí pracovali tvrdo na tom, aby kongres dosiahol vysokú kvalitu. Večer nasledovala tradičná súťaž BDC, kde si svoju výhru vybojovali členovia BOE („Board of EGEA“), ktorého členom je i Milan, ktorý prvýkrát vyhral túto súťaž. Gratulujem.

Posledný deň sa niesol v rytme lúčenia a objatí. Doobeda sa spoločensky unavení účastníci kongresu začali pomaly rozprchávať do svojich domovov a inak to nebolo ani s nami. Myslím tým rovnakú posádku, ktorá zasadla do auta i na ceste do St. Gilgen. Namierili sme si to späť do Prahy a nechali sme za sebou kývajúcich kamarátov, ktorí nám takto zaslali poslednú rozlúčku na cestu. Do Prahy sme prišli bez komplikácii. Museli sme sa ale zmieriť s tým, že kongres skončil a náš život sa vráti do starých koľají.

Ak sa ma teraz niekto spýta, ako tento kongres hodnotím, tak sa mi ťažko hľadajú slová. Je komplikované vysvetliť, aké perfektné to celé bolo. A to nepreháňam, a ani mi nikto nezaplatil za reklamu. Celý kongres bol zorganizovaný na vysokej úrovni, od zdanlivých maličkostí, ako je kvalitná hudba či jedlo, až po samotné workshopy či exkurzie. Všetko prebiehalo podľa harmonogramu, orgateam dokázal efektívne riešiť každý problém a všetci sme sa na kongrese mali ako v bavlnke. Samozrejme nedá mi nezastaviť sa pri workshope Vítka a Elišky. Odviedli perfektnú robotu, výrazne prekonali nielen moje očakávania a pripravili workshop, ktorý by mal byť príkladom pre tie ďalšie v budúcnosti. Kombinácia teórie, zábavy, diskusie nielen v miestnosti s projektorom, ale i v priamo v teréne, spravili z tohto workshopu niečo výnimočné, niečo, na čo dlho nezabudnem. Za to im z celého srdca ďakujem a rovnako ďakujem i orgateamu, ktorí pripravil tento nezabudnuteľný kongres a všetkým účastníkom, ktorí svojou aktivitou vytvárali super atmosféru počas celého kongresu, pretože i ten najlepšie zorganizovaný kongres bude o ničom bez skvelých ľudí, ale tých je našťastie v EGEA veľká hromada.

 Dávid Klesík, III. BFGG

Fotogalerie zde.

Eastern Regional Congress 2019

přidáno: 26. 5. 2019 15:03, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 26. 5. 2019 15:07 ]

V termínu 8. až 12. dubna 2019 se konal Východní regionální kongres (ERC) v Polském Gdaňsku, kterého jsem se účastnil spolu s dalšími asi 100 mladými geografy z celé Evropy, včetně 5 členů z naší entity EGEA Praha.

Kongres začal otevíracím ceremoniálem v budově Univerzity Gdaňsk, jedno z úvodních slov měl i náš kolega Milan jakožto zástupce vedení celé EGEA. Poté již následoval přesun do místa ubytování, které bylo na pobřeží Baltského moře, což hezky koresponduje s tématem kongresu Living on the coast. Po večeři následoval Večer Kašubské kultury a polská noc, kde jsme se seznámili s tradicemi a tanci místní kultury.

Druhý den bylo v programu první setkání workshopové skupiny. Já jsem se zúčastnil workshopu s tématem zaměřeným na znečištění moří. Na úvod jsme se dozvěděli faktické informace o dané problematice a následně jsme započali malou diskuzi. Po workshopech následovala nejdůležitější událost této akce a to regionální meeting. Na regionálním meetingu jsou přítomni (nejen) zástupci všech entit daného regionu (východního) a diskutovali se proběhlé i nadcházející události a další důležitý věci dějící se v našem regionu. Také zde Danča se Sváťou prezentovali Annual congress , který v září společně s Brnem pořádáme. Odpoledne jsme šli na pláž na společnou fotku a zároveň si někteří otužilci byli byli zaplavat v moři. Následovala přednáška Deep watter measurements from a down looking radar and a bottom mounted acoustic sensor a tréninky zaměřené na soft skills nebo GIS. Večer byl na programu tradiční Cultural fair, kde jsme mohli ochutnat pochutiny i nápoje původem z mnoha různých evropských zemí.

Třetí den byla na programu exkurze, která byla vázána na vámi vybraný workshop. Moje exkurze byla do oblasti Mewia Lacha na pobřeží moře u ústí řeky, kde v chráněné oblasti se vyskytuje mnoho druhů ptáků a zároveň jsme zde mohli zahlédnout tuleně. Téma našeho workshopu se projevilo při naší zpáteční cestě po pláži, kde jsme mohli vidět nesčetné množství odpadků, zejména plastů, které jsme se zpočátku snažili sbírat, ale množství odpadků bylo nad naše možnosti. Pro účastníky exkurzí, které dorazily na ubytování dříve bylo připraven speciální pivní orientační běh, což dle mého názoru byl jeden z nejlepších bodů programu celého kongresu. Po večeři následovalo představování jednotlivých entit formou kvízu a modrý večerní program.

Poslední den byl ve znamení vědeckého programu, přičemž byly na programu dvě workshopové sezení a vědecká debata, kde mezi sebou názorově soupeřily dva účastníci na téma Coastal megacities. Tato vědecká debata je novinkou letošních regionálních kongresů a myslím si, že měla velmi kladné ohlasy. Odpoledne jsme prezentovali výsledky našich workshopů formou posterů a poté již následovalo slavnostní ukončení oficiálního programu, aby mohla proběhnout soutěž BDC jako každý poslední kongresový večer. To byl již poslední bod programu a další ráno (někteří již v průběhu noci) jsme se rozjeli zpět do našich domovských zemí, kde jsme se podle hesla, “You can sleep in your own country”, mohli konečně vyspat. 

Miroslav Hakl


BEARS AWAKENING VOL. 2 (2. 5.–5. 5. 2019)

přidáno: 11. 5. 2019 11:17, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 11. 5. 2019 11:27 ]

Před zkouškovým obdobím je vždy třeba se psychicky posílit, k čemuž se jako nejlepší způsob zdálo vyjet do Malé Fatry na akci pořádanou EGEA Bratislava, nazvanou Bears Awakening vol. 2. Z Prahy jsme vyjeli brzy ráno, abychom po poledni dorazili do Žiliny, kde jsme se na nádraží setkali s organizátory a zbytkem účastníků. Počasí nám příliš nepřálo, a tak jsme se po krátké návštěvě obchodního centra přesunuli autobusem do Terchové, místa konání celé akce. Ubytovaní jsme byli v malém penzionu, nebo spíše domě přestavěném na penzion, s pokoji a společenskou místností/party-roomem v přízemí. Po tom, co jsme se ubytovali, následovala přednáška o Malé Fatře od pracovníků NP a po ní malý Culture Fair s celkem šesti různými národními stoly. Valná většina účastníků byla česko-slovensko-polská, ale na akci byli i zástupci z Německa (který ale pobývá na Erasmu v Praze, přesto přivezl pro německou party typickou Pfeffi (rozuměj Zelenou), z Nizozemí (který byl na cestách dlouhodobě, a tak si originálně vypomohl alespoň nizozemsky oranžovou čerstvou mrkví), a také česko-rakouský přeběhlík (který přidal na seznam přítomných stolů i svou novou Erasmovou domovinu).

V pátek byl naplánovaný výlet na Malý Rozsutec, ale vzhledem k nepřejícímu počasí (slabý vytrvalý déšť) se trasa podstatně zkrátila v okruh přes Jánošíkovy diery, úzké hluboké kaňony vymodelované vodní erozí horských potoků.  Mohlo by se zdát, že se jednalo o vcelku nenáročnou vycházku, ovšem díky mokrým klouzajícím chodníkům, místy bez zábradlí a v několikametrové výšce, se z toho stal poměrně adrenalinový zážitek. Po návratu, odpočinku a zahřátí jsme prověřili své znalosti Slovenska v pubkvízu. Od počtu králů korunovaných v Bratislavě přes tisícové vrcholy Slovenska až po maskota letošního MS v hokeji a Mariána Hossu, jsme v kvízu zaznamenali úspěch (ne, že bychom se chtěli chlubit, ale tým „Pražáků a přátel Prahy“ celou soutěž vyhrál). Večer jsme strávili grilováním v pergole na zahradě penzionu a povídáním s ostatními.

V sobotu se počasí vcelku umoudřilo a dovolilo nám vyjít na výlet. Dopoledne jsme vylezli prudký kopec na rozhlednu přímo nad centrem Terchové, odkud jsme měli až příliš dobrý výhled na kopec, který nás čekal odpoledne. Zdál se hrozný, ale když jsme začali stoupat, byl ještě horší :D. První část byla tak prudká, že ji musely tvořit schody, ale poté, co jsme se dostali výš do sedla, začala být cesta příjemnější. Asi po 2,5 hodinách výstupu se tak polovina účastníků dostala na vrchol, odkud jsme měli pěkný výhled do okolí. Druhá polovina účastníků z časových důvodů (čekal nás zajímavý večerní program, kvůli kterému jsme museli stihnout autobus do vedlejší vsi) výstup na vrchol hřebene přerušila po náročné schodové části po cca hodině a půl nelidského stoupání. Cestou z vrcholu zpět se vytvořila pražsko-brněnská skupinka a za povídání nám cesta ubíhala rychleji a zvládli jsme ji velmi rychle. Když jsme dorazili zpět na chatu, rychle jsme se převlékli, šli na autobus a jeli do Belé, kde jsme měli zamluvený bowling a pizzu. Po návratu jsme si společně zatancovali EGEA tance.

Poslední den ráno jsme vyklidili pokoje a přesunuli se do Žiliny, kde jsme se postupně loučili s odjíždějícími účastníky. Na Prahu jsme odjížděli jako jedni z posledních, takže jsme ještě měli čas si prohlédnout město. Pak už nás čekala jen dlouhá cesta vlakem a povídání o zážitcích.

– Klára Švejdová (III. BGEKA) a Jakub Růžička  (II. NKARTG)

-Foto: Jakub Růžička (EGEA Praha), Jan Brodský (EGEA Brno)




Exchange: Oulu v Praze!

přidáno: 17. 2. 2019 12:33, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 17. 2. 2019 12:51 ]

Ve dnech 3.-7.12. přivítala EGEA Praha 6 studentek z nejsevernější entity, EGEA Oulu. První den patřil tradičně prohlídce centra Prahy. Praha je mezi zahraničními studenty oblíbená destinace, tak jsme jí hned první den prochodili křížem krážem za světla i za večerního osvětlení. Trochu netradičně jsme kromě komentované prohlídky centra, Letné, náplavky a našeho oblíbeného Vyšehradu zařadili také prohlídku botanické zahrady hlavního města Prahy.

Druhý den jsme dopoledne navštívili Chlupáčovo muzeum historie Země, které se nachází přímo na naší fakultě. Protože se výměna konala v čase předvánočním, ladili jsme program tematicky. Odpoledne jsme tedy pekli a zdobili cukroví, poslouchali koledy, a také jsme jim představili českého Mikuláše. Ten den jsme totiž Mikulášů potkali spoustu.

Ve čtvrtek jsme jeli na celodenní výlet do Kutné Hory, kde jsme šli do Kostnice, a do Chrámu svaté Barbory. Výlet měl velký úspěch. Pátek jsme nechali vánočním trhům na Václavském a Staroměstském náměstí a nákupu suvenýrů.

Adéla Šedová, III. ročník BGEKA


(Další fotografie naleznete zde.)

Newbie Weekend by EGEA Praha (9.–11.11.2018)

přidáno: 19. 11. 2018 15:32, autor: EGEA Praha

Každoročne sa pre nových členov Egey ogranizujú newbie eventy na spoznanie tejto organizácie a jej možností. Jeden z týchto eventov sa konal aj v Prahe 9.-11.11 2018.

V nedeľu sme sa všetci stretli okolo dvanástej na Prírodovedeckej fakulte Karlovej Univerzity v Prahe. Program začal tým, že sme sa presunuli k malému amfiteátru, neďaleko fakulty, kde sme hrali zoznamovacie hry, ktoré poslúžili okrem naučenia sa mien aj na zahriatie sa, keďže už bolo vonku trochu chladnejšie. Potom sme sa vrátili na fakultu, kde sme sa naobedovali. Počas celého víkendu nám výborne varila Egea Praha, čo bolo veľmi obdivuhodné, keďže nás bolo vyše 30. Po obede sme mali prvú prezentáciu, kde nám priblížili štruktúru organizácie jej najvyšší členovia, kde nechýbal ani prezident, či viceprezident. Potom sme sa vydali na mini city tour. Prechádzali sme okolo Tancujúceho domu, popri Vltave až k Vyšehradu, kde sme mali krásny výhľad na večerné mesto. Po návrate nás čakala večera o ktorú sa, ako som už spomínal, postarali členovia Pražskej entity. Večer sme ešte išli do jednej hospúdky vyskúšať miestne dobroty, a potom  sme sa vrátili na ubytovanie do hostela Artharmony. Bolo netradične ladené, človek sa v ňom cítil ako by bol niekde v prírode a nie uprostred hlavného mesta.

Druhý deň ráno nás čakali delikátne raňajky. Plné taniere výborných palaciniek. Myslím, že všetci boli maximálne spokojní a najedení. Nasledovali ďalšie prednášky, ktoré nás čím ďalej tým viac vťahovali do fungovania Egey. Miestami boli prestávky spestrené spoločnými tancami na prebratie sa 😊 Poobede sme si ešte vypočuli prednášku o tom, ako efektívne využívať svoj čas, a potom sme sa vydali na už očakávanú city tour. Nebola to iba taká obyčajná tour, pretože bola organizovaná formou hry. Rozdelili sme sa na niekoľko tímov, kde každý tím dostal mapu. Boli na nej vyznačené body s popisom kam sa máme dostať. Podstatou hry bolo postupovať po trase na mape od jedného bodu k druhému. Na každom bode sa nachádzala nejaká zaujímavosť, historická budova, alebo aj John Lennon´s wall. Bol to veľmi dobrý nápad, ako zaujímavým a hlavne tímovým spôsobom preskúmať toto mesto. Na konci boli síce trochu problémy, pretože sme nestíhali na večeru, a tak sa musela presunúť zo siedmej na ôsmu hodinu. O to viacej nám ale chutilo, keď sme sa vrátili. Po večeri sme sa vydali na prekvapenie víkendu, procházku okolo Vltavy. Po návrate sme sa vnútri zohrievali a bližšie spoznávali, nechýbali ani tradičné tance.

Ďalší a posledný deň sme začali raňajkami. Po raňajkách sme mali diskusiu s Jakubom Růžičkom o lowcostovom cestovaní. Každý sme porozprávali o cestovaní v našej krajine, čo je výhodné, čomu sa vyhnúť. Napísali sme si na tabuľu užitočné internetové stránky o doprave v každej krajine. Považujem to za veľmi užitočné, lebo málokedy sú tie najpodstatnejšie veci niekde inde ako na oficiálnej stránke.

Na záver sme sa ešte naobedovali a čakala nás už iba zatváracia ceremónia, pri ktorej sme všetci dostali certifikát o absolvovaní Newbie víkendu.

Týmto sa chcem poďakovať Pražskej entite za zorganizovanie úžasnej akcie, ktorá nám všetkým dala veľmi veľa skúseností a možnosť bližšie spoznať celú Egeu, a tak isto aj veľa nových kontaktov po celej Európe. Predovšetkým sa chcem ale poďakovať za obrovskú obetu pri varení a staraní sa o to aby sme my účastníci mali čo vložiť do úst.

Už mi neostáva iné iba tešiť sa na ďalšiu Egea akciu 😊


Ondrej Hudák, I.ročník, Universita Komenského v Bratislavě (EGEA Bratislava)


(odkaz na fotogalerii zde)

fotky: Daniela Kebertová

Report z CZ-SK víkendu (25.–28.10.2018)

přidáno: 6. 11. 2018 9:11, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 6. 11. 2018 9:42 ]

Už se téměř stalo tradicí, že se na podzim sejdou české a slovenské entity.  Organizace čtvrtého Československého team-buildingového víkendu se tentokrát ujala EGEA Olomouc a za místo konání vybrali Olomoučtí malebnou obec Horní Lipová na rozhraní Jeseníků a Rychlebských hor. Počasí sice nebylo o čtvrtém říjnovém víkendu úplně ideální a dokonce jsme kvůli vytrvalému dešti museli zrušit celodenní horskou túru, ale s tím se holt v podzimním termínu nedá nic dělat.

Ve čtvrtek večer jsme se všichni postupně sešli na chatě a po přivítání a organizačním proslovu jsme vyslechli vcelku zajímavou přednášku od Mgr. Jindřicha Chlapka na téma kůrovcové kalamity v CHKO Jeseníky. Téma je to velmi aktuální a i trochu kontroverzní, neboť se zde potkávají zájmy hospodářské s těmi ochrannými (přece jen se jedná o území CHKO, které slouží primárně k ochraně přirozené přírody a krajiny a kůrovec jakkoliv přemnožený je jen přirozenou disturbancí). Po přednášce následovaly přípravy na Culture Fair a poté jsme se do připravených tradičních pochutin a nápojů mohli pustit. Na stolech nechyběly díky jisté mezinárodnosti účastníků třeba polské karamelky „krówky“, tirolský špek, vídeňské sušenky Manner nebo německý apfelwein.

Druhý den byla na programu exkurze do pivovaru Holba v Hanušovicích a odpoledne výlet do Jeseníku (města). O dopravu se postaralo veřejné vlakové spojení, a tak není divu, že jsme se krásnou podzimní krajinou mohli kochat na 25km malebné horské trati celé tři čtvrtě hodiny. Pivovarem nás ve dvou skupinách provedli bývalí zaměstnanci pivovaru a tak jsme kromě popisu výroby a souvislostí slyšeli i veselé historky a životní příběhy. Po obědě v pivovarské restauraci jsme si prošli Hanušovice a vydali se směrem zpět a ještě dál do Jeseníku. V Jeseníku jsme zamířili na náměstí, do informačního centra a pak i do místní bývalé tvrze, ale tamější výstavu jsme již bohužel nestihli. Po návratu na chatu a večeři jsme volné chvíle do začátku večerního programu trávili ping-pongem, kulečníkem a stolními hrami. Večer jsme strávili hraním pub quizu, který po náročném souboji vyhrál tým vzdávající hold Zdeně Novotné s názvem Bába pod kořenem.

Na sobotním programu se déšť podepsal nejvíce, a tak jsme se místo plánovaného celodenního výstupu na Šerák (výšková kóta, nikoliv ležák z hanušovického pivovaru) vydali do Lesního baru, kouzelného samoobslužného bufetu v místních lesích. Několikakilometrový výšlap po místy příkré lesní cestě sice nebyl procházkou růžovým sadem, ale místní kremrole, vuřty z ohně, chlazené nápoje nebo tatranky všem zase dodaly spotřebovanou energii. Odpoledne jsme pak trávili procházkami po okolí (pokud zrovna nepršelo), hraním stolních her, ping-pongem a kulečníkem. Večer pak následovalo tradiční sportovně-společenské klání v podobě BDC. Oficiální soutěžní část sice trochu utrpěla nedostatkem soutěžících (vytvořeny byly pouze tři čtyřčlenné týmy), o to vyhecovanější byly následné mimo-soutěžní souboje, kdy se mimo jiné podařilo entitnímu týmu EGEA Praha ukořistit velmi cenný skalp kolegů z EGEA Brno!!! :)

Nedělnímu programu dominovalo odpočívání po náročném večerním sportovně-společenském výkonu, smutné loučení a odjezdy. Díky EGEA Olomouc a všem jejím členům za skvělou organizaci a těšíme se za rok kdesi mezi Prahou a Vídní :)

-Jakub Růžička, NKARTG II. ročník

(odkaz na fotogalerii zde)

fotky v článku: Daniela Kebertová

Exchange s Mariborem part II. (18.–23.8.2018)

přidáno: 6. 11. 2018 8:59, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 6. 11. 2018 9:48 ]

Ve dnech 18. až 23. srpna se uskutečnila druhá část exchange s Mariborem. Naše pražská výprava se do Mariboru přesunovala postupně. Část skupiny se do Slovinska vypravila dřív a poznávala krásy tamní přírody v rámci vlastního programu, část přijela přímo na smluvený termín a Milan se s námi potkal druhý den v Lublani.

Po klidné noční cestě autobusem nás ráno na mariborském nádraží vyzvedly místní Egeačky a vyrazili jsme na další, zhruba dvouhodinovou, cestu směrem k Bledskému jezeru, kde jsme se sešli se zbytkem výpravy. Prošli jsme se kolem Bledského jezera, které je díky svému pitoresknímu vzhledu známe z pohledů a velmi turisticky vyhledávané, a abychom se vyhnuli návalům turistů, vyšlápli jsme na vyhlídku, kde se nám naskytnul úplně jiný výhled.

Odpoledne jsme v návštěvě jezer pokračovali do Triglavského národní parku a podívali se k jezeru Bohinj, kde jsme se po náročném a slunečném dni mohli vykoupat. Posledním bodem prvního dne byl výšlap k Savickému vodopádu, který jsme měli možnost stihnout obdivovat před přívalem dalších skupin.

Druhý den jsme pokračovali do Lublaně, kde se k nám přidal Milan a už všichni společně jsme mohli poznávat kulturní a architektonické krásy města. Prošli jsme se autonomním sociálním centrem Metelkova, přešli přes Dračí most a navštívili Lublaňský hrad, kde se nám naskytnul výhled na celé město. Před odjezdem jsme si užili pinknik v městském parku Tivoli. Cestou do Mariboru jsme se ještě zastavili u pivní fontány v Žalci, kde jsme měli možnost ochutnat lokální pivní speciály včetně zeleného piva.

Po noci strávené v Mariboru jsme se vydali do vinice u města Lendava, poblíž slovinsko-chorvatsko-maďarského pomezí. V okolí našeho ubytování jsme se vydali na nejvyšší rozhlednu Vinarium, ze které je výhled nejen do slovinských vinic, ale také do Maďarska, Rakouska a Chorvatska. Odpoledne jsme strávili příjemnými venkovními aktivitami, ochutnáváním vín a procházkami po okolí.

 

Další den už jsme pokračovali zpět do Mariboru. V Mariboru jsme se prošli po historickém centru města, kde jsme navštívili muzeum The Old Vine House, které mapuje historii nejstaršího vinného, stále plodícího keře, Stara trta, na světe (400 let). Den jsme zakončili výšlapem na vrch Kalvarija (375 m n. m.), ke kterému vede 455 schodů.

Předposlední den naše výprava strávila výletem po rašeliništích s dalšími členkami mariborské EGEA, kterého jsem se bohužel neúčastnila. Z pořízených fotografií ale usuzuji, že se jim výlet líbíl 😊 .

Po návratu jsme už zase společně stihli ještě procházku po zbylých, neprobádaných koutech Mariboru, jejíž součástí byla ochutnávka zmrzlin a nákupy.

Poslední den ráno jsme byli odvezeni na autobusové nádraží, na kterém s námi naši mariborští kamarádi čekali na autobus, který byl přes hodinu zpožděný. Zpáteční cesta byla rychlá, příjemná a veselá.

EGEA Maribor pro nás připravila skvělý program s tím nej, co Slovinsko nabízí a my jsme rádi, že jsme se ho mohli zúčastnit a velmi si to s nimi užít.

Sim Klinkovská, II.ročník BGEKA

(odkaz na fotogalerii zde)

foto v článku: Jakub Růžička, Daniela Kebertová

Scientific Conference 2018 (6.–10.9.2018)

přidáno: 31. 10. 2018 14:22, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 31. 10. 2018 15:09 ]

V září letošního roku byl SciCon v režii EGEA Brno, jehož zahájení a první workshop se konaly nedaleko od Pradědu. Protože mne zaujalo téma konference, lákala mne vidina setkat se s doktorem Nývltem (pán uprostřed na fotce) a v neposlední řadě jsou členové brněnské entity dost sympatičtí, rozhodla jsem se zúčastnit. Mou touhu po poznání polárních oblastí sdíleli i další tři členové EGEA Praha, a to Danča, Milan a Míra. Abychom se cestou nenudili a naučili se pár ruských frází, vzali jsme v Praze do party ještě Dariu z Petrohradu, a vyrazili na cestu.

Ačkoli se může zdát, že ze všech zúčastněných evropských entit je ta pražská Jeseníkům nejblíže, dorazili jsme jako poslední a málem tak zmeškali večeři. Naštěstí vše dobře dopadlo a my stačili přijít včas na zahajovací seanci, kde nám byli představeni vedoucí exkurzí a workshopů, a tak jsme se rovnou mohli začít těšit, co nám další dny přinesou.

Druhý den po zahájení byl v plánu první celodenní workshop, kdy jsme se, rozděleni podle našich zájmů, vydali do přírody sbírat vzorky či měřit počasí (= něco spojené s meteorologií, každopádně s sebou měli štafle). Naše skupina měla skvělou vedoucí Báru, od které jsme se dozvěděli moc zajímavé informace z její výpravy na Mendelovu polární stanici na Antarktidě. Ačkoli nesnáším zimu, moc jsem jí ten zážitek záviděla. Nasbírali jsme hodně vzorků řas, sinic a dalších podobných malých havětí (bohužel jsem demograf, tak tomu nerozumím, ale sběr i celý proces byl moc zajímavý i pro laika v této oblasti), které Bára uložila k sobě s tím, že v neděli všechno prozkoumáme pod mikroskopem během workshopů k tomu určených. Chvíli jsem si myslela, že k žádnému dalšímu workshop nedojde, protože cizinci nebyli zrovna zvyklí na české turistické tempo, takže jsme šli 6 kilometrů asi 6 hodin, což je i na mě dost dlouhé. Ovšem lákala nás vidina návštěvy lázeňského městečka Karlova Studánka. A také jsme chtěli stihnout autobus, který nás měl dovézt zpět do hotelu, tak jsme ke konci poměrně zrychlili. Po návratu nás čekala večeře a přesun do Brna, kde na nás čekal piknik v parku.

Následující den, tedy v sobotu, nás čekaly přednášky, a poté praktický workshop podle naší volby. S Dančou jsme šly měřit tok v řece, kde nám byly odborníky představeny různé metody měření, a dokonce jsme si mohly vyzkoušet moc hezké gumáky.

Poté následovala další neméně zábavná část programu, a to City tour, která měla za cíl seznámit nás s Brnem. Měli jsme opět v náhodně vylosovaných skupinkách plnit úkoly a navštívit různá místa zakreslená v mapě. Ačkoli by se opět mohlo zdát, že budou mít Češi výhodu, musím podotknout, že jsem byla před tím v Brně pouze jednou, takže jsem mohla v očích mých spoluhledačů dalších nápověd vyčíst mírné zklamání, protože očekávali ve hře nějakou výhodu, nicméně k nim byl přiřazen někdo jako já. Do té doby jsem například netušila, co je Zelňák. Ale zrovna v sobotu na něm byl festival piva, takže skupinová nálada byla opět v pozitivním duchu. Cílem bylo najít restauraci, kde na nás čekala svíčková, takže bylo rozhodně na co se těšit. Ovšem ne každý věděl, o co jde, protože vysvětlit cizincům, co je vlastně svíčková, není vždy úplně jednoduché. No a večer byl v plánu kvíz o česku, takže jsem měla šanci se opět poučit!

V neděli přišly na řadu mikroskopy a zjišťování, co jsme to vlastně nasbírali za vzorky. Ačkoli tomu nerozumím, jak jsem už avizovala, musím říci, že celý ten den v laborce byl hrozně zajímavý. Nikdy bych nevěřila jaké všechny male potvůrky mohou žít ve vodě. Tím naznačuji, že nedoporučuji pít z horských potůčků, pokud s sebou zrovna nemáte mikroskop pro kontrolu.

Můj dojem z celé akce je naprosto skvělý, organizace byla parádní, a hlavně oceňuji množství jídla! Konference byla opravdu vědecká, mnoho odborníků si udělalo čas, aby nám mohli předat své poznatky a zkušenosti, a my měli tu čest si vyzkoušet spoustu praktických věcí. Navíc nechyběl ani zábavný večerní program, takže akce byla hezky vyvážená. 😊


Tery Černá


(autorka fotek: Daniela Kebertová)

Další fotky můžete nalézt ve fotogalerii zde.

1-10 of 58