Hlavní strana‎ > ‎

Reporty z proběhlých akcí

  • Cultural Tourism Week 2017 Stejně jako minulý rok vyslala EGEA Praha své zástupce na akci pořádanou EGEA Mostar s názvem Cultural Tourism Week. Delegace se pravda poněkud rozrostla z loňských 4 zástupců na letošních ...
    Přidáno v 25. 5. 2017 6:28, autor: EGEA Praha
  • Western Regional Congress 2017 (organizovala EGEA Kiel, 21.-26. března, Bad Segeberg) Na tento kongres jsem původně jel „z povinnosti“ – moje Communication and Media Committee zde měla mít meeting, a tak jsem se přihlásil ...
    Přidáno v 15. 5. 2017 12:22, autor: EGEA Praha
  • Praha-Vilnius Exchange ve Vilniusu 22. – 28. 9. 2016 a v Praze 9. – 13. 11. 2016Exchange začala 22. 9. 2016 naším odjezdem z Prahy směr Litva. Cestu autem jsme rozdělili na dvě ...
    Přidáno v 13. 1. 2017 2:18, autor: EGEA Praha
  • Annual Congress 2016 Annual Congress 2016 (Melchtal, Švýcarsko; 11. – 16. září 2016) Organizace letošního kongresu se ujala EGEA Zürich a v tomto švýcarském městě se také na půdě univerzity konala registrace účastníků a ...
    Přidáno v 20. 10. 2016 3:29, autor: Jakub Růžička
  • Kongres Středomořského regionu EMRC (4.-8. května) Po velice vydařeném EMRC 2016 v Ohridu v Makedonii je naší povinností sepsat o této akci podrobnější zprávu. Začátek kongresu se datoval na středu 4. května, a tak se naše ...
    Přidáno v 21. 6. 2016 13:56, autor: Jakub Růžička
Zobrazení příspěvků 1 - 5 z 32 Zobrazit více »

Cultural Tourism Week 2017

přidáno: 25. 5. 2017 6:27, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 25. 5. 2017 6:28 ]

Stejně jako minulý rok vyslala EGEA Praha své zástupce na akci pořádanou EGEA Mostar s názvem Cultural Tourism Week. Delegace se pravda poněkud rozrostla z loňských 4 zástupců na letošních 10. Cestu do Mostaru jsme si zpříjemnili jednodenní zastávkou v Záhřebu, kde nás místní EGEA Záhřeb pohostila a připravila pro nás mimořádně zajímavou city tour. Nutno zde poděkovat našim průvodcům a hostitelům: Sáře, Marcele, Tomislavovi a Robertovi. Během večera se vzpomínalo na náš kongres a vůbec na společné i nespolečné zážitky z EGEA. Přiložená fotografie je pořízena u vchodu do záhřebské fakulty geografie (vlevo).

Po noci v Záhřebu jsme pokračovali vesele do Mostaru. Cesta skrze Bosnu byla sice delší než po Chorvatské dálnici, zato však skýtala neuvěřitelné přírodní scenérie. Byla to paráda, každou chvíli se stavělo, protože jsme se prostě museli vyfotit na té či oné vyhlídce s vědomím že, "jó tohle je to nejhezčí místo na cestě", načež za pár kilometrů bylo další ještě hezčí. V podvečerních hodinách jsme dorazili do Medjugorje. Po úvodním seznamování se započala hra flunkyball a poté pravá opening párty.

První den exkurzí jsme téměř celý strávili v autobuse. Na programu byla cesta do Dubrovníku a zpět. Bohužel celníci na bosensko-chorvatských hranicích měli mimořádně rýpavou náladu, takže cestou tam jsme stáli 2 hodiny a cestou zpět skoro další hodinu. Pravda měli jsme i tři hodiny na to si projít Dubrovník a zajít se vykoupat do moře. Nutno vyzdvihnout zejména průvodce, kterým byl pro ten den Davor. Prozradil nám nespočet informací a zajímavostí o městě.

Druhý den exkurzí jsme zavítali do národního parku Blidinje. K vidění bylo nespočet hor na pravé straně a jezero na straně levé. Hory byly vysoké a v jezeru se dalo koupat, nicméně náš průvodce Francesco to nedoporučoval. Pan průvodce nás zavedl i do jeskyně, ve které se údajně skrýval známý bosenský zbojník a hrdina. Něco jako na Slovensku Jánošík. Po cestě jsme se stavěli na kávu a po vyčerpávající chůzi po cestě, obklopeni krásnými scenériemi, došli jsme do místního lyžařského střediska a do přilehlé restaurace, kde jsme byli pohoštěni pleskavicí.

Třetí den exkurzí se jelo do Mostaru. Tam už to byla turistická standartka. Starý most je parádní a vůbec město má jedinečnou atmosféru. Nemůže chybět ani grupová fotografie zpod mostu. K vidění je všech 11 EGEÁků z Čech a Moravy. Na egeácký vkus byl Mostar možná až moc přeplněn turisty a to ještě nezačala hlavní sezona. Proto jsme se přesunuli do méně profláknutých míst Mostaru, kde rozstřílené budovy střídají zrekonstruované. Na místní dominantu, 12patrový panelák, jsme, pravda, ne zcela legálně, ale vylezli a měli jsme krásný výhled na celé město. Večerní BDC bylo mimořádně napínavé a je nutné gratulovat Ewaldovi, který při svém prvním BDC ve své EGEA kariéře zvítězil.

A to je tak vše. nakonec nezbylo než jet domů, cestou jsme byli ještě několikrát konfrontováni s celníky a policisty, ale vše dobře dopadlo a všichni jsme se ve zdraví vrátili. 

sepsal Robert Křesťan





Western Regional Congress 2017

přidáno: 15. 5. 2017 12:22, autor: EGEA Praha

(organizovala EGEA Kiel, 21.-26. března, Bad Segeberg)

Na tento kongres jsem původně jel „z povinnosti“ – moje Communication and Media Committee zde měla mít meeting, a tak jsem se přihlásil a odjel. I přes to, že jsme ob týden pořádali náš Východoevropský kongres (ERC) v Hrachově, na který v té době vrcholily přípravy. Samozřejmě, že jsem se těšil, byl to pro mě vlastně první regionální kongres vůbec (do té doby jsem byl dvakrát na AC) a ještě před naším kongresem jsem se mohl rozmluvit a načerpat kongresovou atmosféru.

Do Kielu jsem vyrazil den předem vlakem, s hodinovým přestupem v Berlíně (kde jsem stihl vidět budovu Říšského sněmu, Braniborskou bránu a ulici Unter den Linden) a v Hamburgu (kde jsem z města neviděl nic) jsem odpoledne dorazil do severoněmeckého Kielu. Měl jsem domluvené přespání na bytě u jedné slečny z EGEA Kiel, která se na organizaci kongresu také podílela, takže jsme si měli celý večer o čem povídat.

Zahajovací ceremoniál se konal další den na půdě univerzity, ale ještě předtím jsme stihli komentovanou prohlídku města, během které pršelo, sněžilo, padaly kroupy i svítilo slunce (počasí se celkově velmi střídalo, takže jsme měli dny letní a slunečné, dny deštivé a zamračené a dny aprílové se vším všudy). Po zahájení se všichni účastníci přesunuli autobusy do Bad Segebergu do hostelu, kde se kongres konal. Hostel měl útulnou budovu velikosti malé školy se zahradou, terasou a dvorkem, kde jsme za slunečného počasí relaxovali, odpočívali a povídali.  Na programu se v následujících čtyřech dnech vystřídaly workshopy, přednáška, různé hry a zábavný program, Regional meeting, EGEA fair a chybět nemohly samozřejmě ani exkurze. Já jsem se podíval do starého hanzovního města Lübeck a do resortu Travemünde, kde jsme byli i na exkurzi starého majáků s výborným průvodcem, starým námořníkem. Bohužel zrovna exkurzím počasí moc nepřálo, protože bylo zataženo a občas poprchávalo. Ale přesto si všichni program užili. V rámci večerních programů jsme se při venkovní noční hře seznámili s postavou Karla Maye a jeho příběhů, poznali jsme tradice a speciality Šlesvicko-Holštýnska při severoněmecké noci a ostatních evropských států a regionů při tradičním Culture Fairu a poslední večer samozřejmě nemohlo chybět tradiční klání v BDC.

Závěrečný slunečný den pak byl ve znamení loučení, relaxace na sluníčku a hromadné cesty vlakem do Hamburgu (kam jela většina účastníků pro přestup na další spoje). Já jsem ještě s ostatními stihl prohlídku centra Hamburgu a čtvrti Hafen City, než jsme se s Bróďou vydali na zastávku našeho autobusu (bez jakéhokoliv domlouvání jsme si koupili lístky na stejný bus) a kolem druhé hodiny ranní jsme dojeli do Prahy. Tím se tento velmi povedený kongres uzavřel a musím říci, že to byl jeden z nejlepších kongresů, na kterých jsem kdy byl.

Díky EGEA Kiel a všem účastníkům za to!

Praha-Vilnius Exchange

přidáno: 13. 1. 2017 2:18, autor: EGEA Praha

ve Vilniusu 22. 28. 9. 2016 a v Praze 9. – 13. 11. 2016

Exchange začala 22. 9. 2016 naším odjezdem z Prahy směr Litva. Cestu autem jsme rozdělili na dvě části přespáním pod stanem na louce v Polsku. Druhý den našeho výletu zpříjemnila zastávka u polských jezer. Do Vilniusu jsme přijeli okolo šesté hodiny večer. Ovšem tím naše putování nekončí. Ještě ten večer odjíždíme za Vilnius, kde strávíme další dva dny pod stanem. Ovšem vlak, kterým jsme měli jet, nám ujel. Nasedáme tedy opět do auta a i s naší hostitelkou míříme směrem k tábořišti.

Třetí den je ve znamení vítání studentů prvních ročníků geografie. Starší zkušenější kolegové pro ně připravili různá stanoviště s úkoly, které plnili po trase z nádraží do tábořiště. Celý ceremoniál byl zakončen přísahou studentů. Ovšem i my jsme byli do této akce zapojeni. Naše stanoviště obnášelo krom zpívání lidové písně v češtině hru „finball“. Nasadíte si na nohu ploutev, na hlavu si připevníte misku a pomocí ploutve se snažíte dostat míček do misky. Zbytek večera probíhal u ohně a kytary.

Čtvrtý den se vracíme do Vilniusu. Konečně poznáváme krásy večerního hlavního města. Následující den nás čeká procházka přírodním parkem nedaleko za městem. Večer ochutnáváme místní tradiční pokrm - Zeppeliny. Poslední den jedeme autobusem do Trakai. Krom bažiny se kocháme i ostrovním hradem Trakų Pilis. Venku svítí sluníčko, a tak využíváme možnosti půjčení lodiček. Projížďkou po jezeře zakončujeme náš výlet a vlakem se vracíme zpět do Vilniusu. Ještě ten večer odjíždíme domů. Opět přespíme pod stanem, ale tentokrát ještě v Litvě u města Druskininkai, kde jsme si nemohli nechat ujít pohled na Snow Arenu. Posledním naší zastávkou je muzeum sovětské éry Grūto parkas.

Čas utekl jako vody a my jsme v 5 ráno přivítali Litevce palačinkami na autobusovém nádraží v Praze na Florenci (9. 11.). Nejprve míříme na Albertov na Přírodovědeckou fakultu. Po prohlídce školy jdeme pěšky na Vyšehrad a do botanické zahrady Na Slupi. Odpoledne se auty přesouváme do Pardubic na hokejové utkání Pardubice vs. Hradec Králové. Do Prahy se nevracíme, ale strávíme další 2 noci na chalupě ve vesnici Libotov. Druhý den nás překvapil sníh. Počasí nám však nezabránilo navštívit výrobnu Hořických trubiček v Miletíně. Dokonce si každý i svojí trubičku vlastnoručně vyrobil. Krom Miletína jsme navštívili i obec Kuks. Její dominantou je především bývalým špitálem ze 17. a 18. století. Prohlídka „historie lékáren“ nás nezklamala, spíš mile překvapila. Hlavním zážitkem toho večera se však stala speciální hra. Hrálo se ve dvojicích. Úkolem každé dvojice bylo nasbírat co nejvíce bodů nošením lístečků z určitých míst v mapě. Ovšem cena lístku se měnila v závislosti na počtu lístků donesených. Hra nás pobavila a dodala nám energii na opékání buřtů. Následující dva dny jsme strávili v Praze. Kromě neobvyklé a velmi zajímavé prohlídky města (díky našemu průvodci) jsme si nemohli nechat ujít možnost zajít na točené české pivo.

-- Nela Randová

Annual Congress 2016

přidáno: 20. 10. 2016 3:29, autor: Jakub Růžička

Annual Congress 2016

(Melchtal, Švýcarsko; 11. – 16. září 2016)

Organizace letošního kongresu se ujala EGEA Zürich a v tomto švýcarském městě se také na půdě univerzity konala registrace účastníků a slavnostní zahájení. Ještě před tím ale ti, co přijeli včas, stihli dobrovolný stmelovací program pro nováčky „Newbie Area“ a komentovanou procházku centrem města. Curych má pěkné historické centrum rozkládající se při výtoku řeky Limmat z Curyšského jezera. Panoramatu vévodí vysoké věže kostela Grossmünster. Po slavnostním zahájení následoval přesun autobusy do hlubokého horského údolí Melchtal v oblasti středního Švýcarska. Cestou jsme projížděli nádhernou hornatou krajinu, která v záři zapadajícího slunce vypadala vskutku kouzelně.

Program v Melchtalu začínal zostra, hned první den dopoledne byla první (z celkem tří) část General Assembly, hlavního orgánu asociace. Po výborném obědě (mimochodem, jídlo bylo po celou dobu vskutku vynikající) následovala první část workshopů a večer se nesl ve znamení pořádající země, tedy Švýcarska. K večeři jsme měli sýrové fondue, zazpíval nám místní pěvecký sbor a večer jsme se věnovali hrám a aktivitám typickým právě pro Švýcarsko.

Druhý den v Melchtalu byl opět ve znamení workshopů (dopoledne) a administrativních setkání v podobě General Assembly a Regional Meetingů (odpoledne). Po večeři se konalo Scientific Symposium s prezentacemi zajímavých prací na poli geografie, které prezentovali jednotliví EGEáci. No a den byl završen ochutnáváním tradičních pochutin a národních tradic na nezapomenutelném Cultural Fairu.

Středeční program byl věnován exkurzím, což bylo pro některé poněkud nepříjemné rozhodnutí ráno hned po Cultural Fairu. Ale většina geografů se z postelí přece jen donutila vylézt a podívali se například do nového Gotthardského tunelu, Bernu, Luzernu nebo se oddali turistice po Alpských hřebenech. Počasí všem přálo a zpět na ubytování se sešli všichni nadšení, šťastní a opálení.

Poslední den následovaly prezentace workshopů a poté poslední a nejdůležitější část General Assembly, samotné hlasování. Opakovat se muselo jen málokrát, takže ke štěstí všech vše běželo poměrně rychle. Odpoledne si pro nás orgateam připravil různé zábavné skupinové hry, sportovní aktivity, skákací hrad nebo například lidský fotbálek. Večerní závěrečný program se potom nesl hlavně ve znamení děkování a loučení, neboť ráno se všichni rozjížděli do svých domovů.


Oficiální fotogalerie je dostupná zde: https://egea.smugmug.com/Congresses/AC2016

Jakub Růžička

Kongres Středomořského regionu EMRC (4.-8. května)

přidáno: 21. 6. 2016 13:50, autor: Jakub Růžička   [ aktualizováno 21. 6. 2016 13:56 ]

Po velice vydařeném EMRC 2016 v Ohridu v Makedonii je naší povinností sepsat o této akci podrobnější zprávu. Začátek kongresu se datoval na středu 4. května, a tak se naše tříčlenná skupina studentů PřF z EGEA Praha ve složení Roberta Křesťana, Víta Volného a Terezy Černé, rozhodla vydat na cestu o den dříve. Z Prahy do Ohridu to dle našich odhadů trvá více než 16 hodin, a tak Vítek, díky své skvělé srbštině, zařídil ubytování u velmi milých kolegyň z EGEA Beograd. Tímto se naše cesta rozdělila na dva úseky, a tak bylo cestování o něco pohodlnější. V Bělehradu jsme ve středu ráno přibrali do týmu České republiky ještě Veroniku Šindelkovou z EGEA Brno, a mohli jsme tak pokračovat rovnou na místo konání kongresu.
První den byl spíše organizační, ubytovali jsme se, částečně se i rozkoukávali, protože pro polovinu českého osazenstva to byl první EGEA kongres, a ač bylo téma celé akce Gastronomic tourism, dostali jsme k první večeři řízek. To ovšem nic neměnilo na skvělé atmosféře, následovala seznamovací party, kde jsme mohli vytvářet první mezinárodní vztahy a přátelství. Druhý den nás čekal o něco oficiálnější program, kde se náš pražský tým zúčastnil workshopu na téma „Wine as part of a territorial branding strategy,“ v rámci kterého jsme vytvářeli velmi zajímavý projekt – našim cílem bylo přeměnit některá evropská města v centra vína, což se jistě povedlo, protože pracovní skupiny byly plné mladých nadějných studentů, kteří mají spoustu tvůrčích nápadů.
Kromě pracovního workshopu jsme měli také večerní program, Cultural Fair, kdy byla možnost ochutnat různé pokrmy a nápoje, které přivezli studenti z celé Evropy, což je opravdu skvělý nápad, navíc to korespondovalo s tématem celého kongresu. Od českého stolu mělo velký úspěch především naše skvělé pivo, ale také Kofola a český salám. Následující den vrcholily dokončovací práce v rámci jednotlivých workshopů, každý tým měl prezentovat svůj projekt. Naše skupina slavila velký úspěch, to nám udělalo opravdu radost. Troufám si říci, že nejvíce nám k tomu dopomohl Robert, který složil a zahrál na kytaru tematickou píseň o Ohridu jakovinném regionu. Večer následoval další skvělý program, tedy Makedonský gala večer. Účastníci kongresu mohli vyzkoušet už během snídaně, oběda a večeře některá tradiční makedonská jídla, jako například burek, ovšem na gala večeru byl mnohem širší výběr dalších potravin.
V sobotu jsme se rozjeli na různé exkurze, s Vítkem jsme měli možnost vidět od Ohridu pár kilometrů vzdálené město Struga, ale také velmi zajímavou vesnici Vevčani, která leží nedaleko Albánských hranic. Tato vesnice totiž vyhlásila samostatnou republiku, je zde tak například možnost zakoupení pasu republiky Vevčani, i když jejich samostatnost nebyla uznána. Po návratu šlo několik dobrovolníků uklidit pláž v rámci projektu EGEA GREEN, a poté večer následovala tradiční soutěž BDC, v rámci které náš tým bohužel nepostoupil ze základní skupiny. V neděli, poslední den kongresu, jsme dostali diplomy za účast na Closing ceremony. Byla
zde možnost jít na exkurzi po Ohridu, to jsme ale nevyužili, a jeli jsme rovnou do Skopje, abychom si stačili prohlédnout toho zajímavé město, a alespoň část zdejších soch.



Následující den nás s Vítkem a Robertem čekala už jenom celodenní cesta do Prahy, která proběhla bez komplikací, a tak jsme mohli bilancovat těch několik dní prožitých v Makedonii. Myslím, že tuto zkušenost mohu shrnout jako velmi přínosnou, celý program, atmosféra i lidé byli skvělí. Ráda na celou akci vzpomínám a doufám, že budu mít možnost zúčastnit se podobných EGEA akcí a kongresů.
Tereza Černá, III. ročník BDG




Západoevropský kongres (WRC) 29. 3. – 3. 4. 2016

přidáno: 6. 5. 2016 1:56, autor: Jakub Růžička   [ aktualizováno 6. 5. 2016 2:02 ]

Ráno 29. března 2016 se scházím s Víťou na českobudějovickém nádraží. Oba, ač ve škole studenti třetího ročníku bakalářského stupně, jsme stále ještě EGEA Newbies. Pořádně tedy nevíme, co přesně je před námi. Tak jako tak, oba přistupujeme k nové výzvě v podobě účasti na Západoevropském kongresu s velkým entuziasmem. Avšak možná i díky tomu trochu podceňujeme přípravu na nadcházející šestidenní akci. Vyřešit zajištění věcí na Cultural Fair Night, tedy na večer, kde se každá ze zúčastněných entit reprezentuje pro svou zemi typickými pokrmy a nápoji ostatním účastníkům, není v supermarketu až takový problém. S dopravou na místo určené už to tak růžové není…

V plánu máme dorazit do cíl

e autostopem – šetříme přírodu i peněženky. Optimističtější, avšak málo reálná varianta je dorazit do Grazu (pořádající entita) do 13:00, kdy končí registrace účastníků a začíná oficiální zahájení celého kongresu. Druhá, v tu dobu pro nás realističtější možnost je stopovat přímo do místa konání kongresu, malebné subalpínské vesnice Annaberg.  Sem se totiž stačí dostat do sedmé hodiny večerní a z Česka je to pro nás blíže. Později se ukázalo, že ani druhá varianta nebyla žádná jistota, nicméně po mnoha transportních peripetiích v podobě kombinace stopu, vlaku a pěší chůze se konečně dostáváme ke vchodovým dveřím našeho ubytovacího zařízení v okrajové části Východních Alp; na hodinkách máme téměř 23:00.

Asi i z důvodu zameškání úvodních oficialit a komentované prohlídky Grazu si první večer a následně i celý kongres snažíme užívat plnými doušky. Hned po příchodu začíná obrovský kolotoč, který se zastaví snad až po návratu domů. Program na každý den je opravdu nabitý, workshopy střídají přednášky, přednášky střídá trocha pohybu, třetí den je vyhrazen celodenní exkurzi – u většiny z těchto aktivit bylo na výběr z více variant, každý si tedy přišel na své. V průběhu celé akce se samozřejmě stále seznamujete s novými lidmi, se kterými vás vždy pojí nejméně jedno – záliba v geografii. Díky takto náročnému harmonogramu (časově, jazykově i odborně) se člověk na konci každého dne cítí někdy až přehlcen novými informacemi, a proto jsou večerní programy ideální na to, aby s nabytými vědomostmi dále pracoval a diskutoval o nich. V podobném duchu plyne jeden den za druhým a najednou přijde konec. Celá událost utekla jako voda, což jen potvrzuje trefnost a pravdivost tématu celého kongresu: The Power of Water.

Na bilancování se najde čas až po návratu domů. Zpětně největší přínos účasti na WRC osobně vidím ve dvou rovinách. Z pohledu studia geografie je skvělé nejen to, že je člověk téměř týden přímo v osobním kontaktu s tématy, jimiž se geografie zabývá. Právě tento osobní kontakt s realitou je, zejména v geografii, neskutečně esenciální, leckdy si člověk z pár hodin strávených „v terénu“ odnese více, než z několika týdnů výuky ve školní lavici. Obrovským obohacením je i rozšíření obzorů ve smyslu poznání různých přístupů ke geografii jako takové napříč evropskými univerzitami. Druhý velký benefit vidím v rovině osobní. Člověk si nejen pořádně procvičí a snad i zlepší cizí jazyk, ale také získá nové přátele ze všech koutů starého kontinentu a domu si odveze nespočet skvělých a inspirativních zážitků i zkušeností!

Oficiální fotogalerii naleznete zde: https://egea.smugmug.com/Congresses/WRC-2016-Annaberg-bei-Mariazel/

Milan Mík, III. ročník BGEKA; foto organizátoři


Cultural Tourism Week 2

přidáno: 6. 5. 2016 1:53, autor: Jakub Růžička

Událost proběhla v termínu 4.4 – 8.4

Demografická buňka v rámci pražské EGEA (ve složení Robert, Vítek a Vojta) se vydala vstříc akci pořádané EGEA Mostar. Z názvu pořadatele vyplývá, že se jelo do Bosny. Padla půlnoc a pod rouškou tmy jsme opustili naší Prahu stověžatou a užívajíce dálnice D1, vydali jsme se za dobrodružstvím. Cestu nám zpříjemnili Chorvatští celníci, kteří nás asi 30 minut bavili otázkami typu: Kam jedete? Proč tam jedete? A kde schováváte drogy, které tam jisto jistě pašujete? Nakonec nás do své ctěné země vpustili, nicméně po této verbální náloži jsme neodolali a cestou jsme se stavili na Makarské riviéře na koupání. Jadran byl teplý, asi tak, jak se na začátek dubna sluší, ale sluníčko to zachraňovalo…

Po koupačce jsme to měli do Medjugorje (místa ubytování) kousek. V Medjugorje se Pražská účast rozrostla o Martina Koukala, který dorazil po vlastní ose z erasmáckého útočiště v Lublani. Účast byla veskrze mezinárodní. Alespoň jednoho zástupce měla Bosna, Chorvatsko, Srbsko, Slovinsko, Rumunsko, Německo, Švýcarsko, Belgie a samozřejmě i Česko.

První večer se všichni účastníci seznámili se sportem Flunkyball a poté byli oblaženi libými tóny jadranských šlágrů. Druhý den následovala celodenní exkurze do Sarajeva, které nás přítomné ohromilo nádechem historie, válek a míšení kultury Bosenské (muslimské), Srbské (pravoslavné) a Chorvatské (katolické). Večer následovala tradiční Jadranská youtubotéka, které předcházel opět flunkyball a karetní hry picího charakteru.

Třetí den výletu se nesl ve znamení projíždění Hercegoviny křížem krážem. Postupně jsme kromě nádherných přírodních scenérií viděli i Kravice Falls, jeskyni Vjetrenica, národní park Hutovo Blato a hrad v Počitelj. Večer byla Jadranská youtubotéka vystřídána hraním na kytaru. Postupně se střídali písně bosenské, anglické, a když se Robert jal kytary, tak i české. Po skončení kytarohraní, které zakončil jeden z pořadatelů tím, že mu kytara upadla na zem a rozbila se, došlo na mezistátní utkání v karetní hře Kings. Do hry zasáhli Češi, Němci, Belgičané, Bosňanky a Švýcaři. Šlo o mimořádně vyhecované utkání, ve kterém chtěl každý zvítězit. Postupně někteří z hráčů odpadli a byli prohlášení za prohravší. Nicméně v 5 ráno bylo vzhledem k dalšímu programu nutno vyhlásit celostátní remízu.

Den čtvrtý byl ve znamení exkurze do Mostaru. Místní organizátoři nás provedli po celém městě a ukázali nám i Mostarskou univerzitu. Specialitou Mostaru je mešita, ve které vás za značnou úplatu, ale přece, pustí na minaret. Z minaretu byl krásný výhled na celé město a samozřejmě i na znovupostavený světově známý most. Mostar byl veskrze parádní, i když stále dost rozstřílený. Cestou zpět do Medjugorje se už všichni těšili na Cultural Fair a zejména na BDC. Zde je nutné se pochlubit pražským úspěchem. Tým ve složení Robert, Vojta (oba Praha), Giulia (Zürich) a Marius (Marburg) celou soutěž vyhrál. Pro Roberta i Vojtu tak premiérová účast přinesla hned vítězství.

Celkově šlo o mimořádně vydařenou akci, na kterou budou všichni účastníci rádi vzpomínat. Člověku se nechtělo, ale přeci bylo nutné se z Balkánského dobrodružství vrátit domů…

Robert Křesťan, III. ročník BDG

PRAGUE REUNION

přidáno: 4. 4. 2016 13:17, autor: Jakub Růžička

Událost proběhla v termínu 17.-20. března 2016.

Čtvrteční odpoledne, hlavní nádraží. Venku se nečekaně udělalo hezky, dokonce je dost teplo na kraťasy. Spěchající davy a spletitost budovy nepomáhají, když se člověk snaží najít někoho, koho v životě neviděl. Přesto se nám nakonec daří sehnat všechny, kteří absolvovali často několikahodinovou cestu, aby strávili prodloužený víkend v srdci Čech.

Procházíme městem, upozorňujeme naše hosty na krásy Prahy a u večeře se postupně poznáváme. Účastníci čtyř národností, různého věku, které spojuje studium geografických oborů a chuť se o nových místech nejen učit, ale i je navštívit.

Večer rychle ubíhá v přátelské atmosféře a loučíme se prakticky jen proto, že nás druhý den čeká náročný program. Ten sestává především z objevování Prahy, od Hradu přes vltavské břehy po vyhlídky Vyšehradu. Abychom procvičili celé tělo a ne jen nohy, natahujeme na Vyšehradě slacklinu a chvíli si více či méně úspěšně hrajeme na provazochodce.

Před večerním chladem se schováváme do restaurace ve dvaadvacátém patře budovy na Hájích. Druhý den zde začíná několikaměsíční rekonstrukce, někteří stálí hosté se loučí zpěvem a hrou na kytaru, což večeru spolu s vyhlídkou na nesčetná světla města pod námi dává večeru malinko nostalgický podtext, na což příliš nedbáme a bavíme se turnajem ve stolním fotbálku či vzájemným učením se cizích jazyků, při kterém dochází k celé řadě vtipných situací.

Třetí den vyrážíme do přírody. Z vlaku se kocháme výhledem na Berounku po ránu a po krátkém výšlapu se před námi objevuje klenot českých hradů Karlštejn. Prohlížíme si majestátní zdi a věže a dáváme si občerstvení před dalším putováním po Českém krasu. Naším cílem je dorazit do Svatého Jana pod Skalou, kde se nachází proslulá skalní vyhlídka, na programu je ovšem nespočet zajímavých míst včetně částečně zatopeného lomu Malá Amerika. Hlavně si však užíváme čerstvý vzduch a přírodu, pořádáme improvizované závody v překonávání různých překážek v cestě a skvěle se bavíme.

Večer se scházíme na bytě a hrajeme deskové hry. Nikomu se příliš nechce domů, protože další večer už společně na této akci nezažijeme, proto není divu, že spát jdeme ve značně pokročilé hodině. To nám však nebrání si ještě ráno vychutnat památník na Žižkově a z jeho střechy se rozloučit s Prahou, tedy ti, kteří dnes odjíždí. Loučení je vždy poněkud smutná záležitost, ale nic nemůže na dlouho zkazit radost z tak povedené akce. A není třeba dodávat, že bude spousta příležitostí, kde se s novými přáteli potkat. 


– sepsala Anna Čámská, foto Zdeněk Žižka

Exchange Praha-Mainz (II. část v Praze)

přidáno: 25. 11. 2015 8:47, autor: Jakub Růžička

V pátek 20. listopadu jsme měli Němce vyzvednout v 14:40 na autobusovém nádraží na Florenci, ale nakonec se čekání protáhlo a vyzvedávali jsme je až kolem páté hodiny, takže jsme si „užili“ čekání na ně podobně jako oni na nás. Pak jsme přejeli na Albertov, kde jsme se usídlili v Chladiči a společně večeřeli. Po zahrání několika seznamovacích her jsme se nakonec rozhodli, že se půjdeme projít, i když počasí k tomu moc nevybízelo – poprchávalo. Vyškrábali jsme se na Vyšehrad, kde jsme jim za sílícího deště ukázali výhled na večerní Prahu. Obešli jsme hradby a pak jsme ukončili prohlídku okolí, protože v dešti se nikomu moc dlouho chodit nechtělo. Skončili jsme až do večera v Chladiči.

V sobotu jsme měli sraz v 9:30 na hlavním nádraží, kde se nás sešlo dokonce o jednoho víc, jela s námi jedna Erasmačka z Finska. Vydali jsme se vlakem na Karlštejn, kde jsme se přidali do davu lidí směřujícímu k hradu, ve vsi jsme se zastavovali na nákup trdelníků (obzvlášť oblíbené u Němců) a dalšíchdobrot. Pak jsme se vydali směr Malá Amerika, u které jsme pozorovali účastníky závodu v orientační jízdě na kole. Pak jsme u Velké Ameriky měli svačinu a tam na nás začaly padat první vločky, takže jsme přidali do kroku, abychom byli dříve v hospodě, což se nám na Karlštejně po prohlídce prvního nádvoří hradu splnilo. V hospodě jsme si dali typická česká jídla a potom jsme vyrazili pomalým krokem k vlaku. Večer jsme měli sraz v Chodovaru, kde jsme Němcům ukázali typickou českou hospodu, která se jim moc líbila, hlavně díky levnému pivu.

V neděli jsme se sešli v 10 hodin na Muzeu, odkud jsme zahájili procházku Prahou. Pod vedením Martina jsme si prošli Václavské náměstí, Příkopy a Celetnou ulici a okolí a pak jsme skončili na jídlo v Havelské koruně. Tam někteří více a někteří méně experimentovali s jídlem. Pak jsme se vydali na nábřeží na krásný výhled na Hrad a po přesunu tramvají na další hezký z Letenských sadů. Potom jsme se pomalu přesunuli na pražský hrad, a protože už byla zima a byli jsme unavení, tak jsme skončili v pivovaru. Večer jsme strávili ochutnávkou různých obvyklých a méně obvyklých druhů piv v restauraci Kulový blesk, a po zavíračce jsme se přesunuli do hospody na Žižkově.

V pondělí už měli Němci program podle sebe a ten sestával spíše z nakupování suvenýrů a pak pomalého přesunu na Florenc, kde už je čekal autobus. Naštěstí vše proběhlo podle plánu a nevyskytly se žádné velké problémy, naopak jsme si výměnu moc užili a doufám, že Němci také.

Sepsala Markéta Růžičková (II. ročník DEM)

Fotogalerii z akce si můžete prohlédnou zde: https://goo.gl/photos/bds5zoBwfUrFUGnh7

Annual Congress 2015

přidáno: 21. 10. 2015 7:34, autor: Jakub Růžička


Těsně před koncem září se v Nizozemsku konal každoroční Annual Congress, nejvýznamnější akce roku. Letošní ročník byl pořádán přímo v kolébce Evropské geografické asociace, organizace se ujala EGEA Utrecht. Od 20. do 25. září se kongresu účastnily více než dvě stovky studentů geografie z celé Evropy. Program byl nabitý již od samotného začátku — po příjezdu účastníků do Utrechtu následovaly dvě komentované prohlídky města, zahajovací ceremoniál a přesun z Utrechtu do Somerenu, menšího městečka nedaleko Eindhovenuna jihovýchodě Nizozemí, kde kongres probíhal. Mottem letošního kongresu bylo „Driving into the future,“ všechny workshopy, přednášky, exkurze a další aktivity byly spojeny s tématem udržitelnosti a udržitelné mobility.


Workshopy probíhaly celkem ve třech blocích v pondělí, úterý a čtvrtek na mnoho zajímavých témat a bylo vážně těžké si z celkově nabízených osmi témat vybrat to pravé. V nabízené paletě totiž nechyběla témata ekonomické udržitelnosti, znečištění, závislosti na automobilech, cyklistiky jako součásti mobility ani geoinformačních systémů a jejich využití při analýzách udržitelnosti dopravy. Stejně tak bohatý byl i výběr exkurzí, mezi sedmi možnostmi nechyběla návštěva Rotterdamského přístavu, prohlídka Utrechtu a jeho cyklistické infrastruktury, centra výzkumu a vzdělanosti Brainportu nebo Eindhovenu jako příkladu udržitelného propojení lidí a prostoru. Odborný program doplnily diskuse s odborníky na témata udržitelnosti, sympozium s prezentacemi vybraných akademických prací a „EGEA Fair,“ neformální představení struktury asociace a jejích komisí, projektů, aktivit a partnerů kongresu.

Nedílnou součástí programu byla i oficiální zasedání, která v součtu zabrala celkem přes dvanáct hodin. Na zasedáních se hlasovalo o změnách stanov EGEA, rozpočtu, obsazení jednotlivých pozic ve vedení, přijímání nových entit a rušení těch neaktivních a v neposlední řadě i o pořadateli příštího celoevropského kongresu.

Večerní program byl hlavně ve znamení zábavy, přesto byla možnost seznámit se hlouběji s nizozemskou kulturou při tzv. Dutch Night, prověřit své nejen geografické vědomosti v soutěži Pub Quiz a ochutnat místí speciality ze všech na kongresu zastoupených států při tradičním festivalu Culture Fair. Završením kongresu byla „gala“ večeře se závěrečným ceremoniálem, večer pak následovala štafetová soutěží v pití piva, tzv. Beer Drinking Contest.

Čeští účastníci kongresu


Sepsal Jakub Růžička

1-10 of 32