V rámci již 6. ročníku GeoNight (Noc geografie) proběhla v pátek 1. 4. 2022 na Albertově akce, která nebyla pražádným aprílovým žertem. Pořádající spolek EGEA Praha přichystal dvojici cestovatelských přednášek s názvem Severská geokombinace – tématem byl tedy studený sever Evropy. Obě prezentace zprostředkovaly divákům zážitky a postřehy z Erasmu dvou studentů Přírodovědecké fakulty a zároveň členů našeho spolku. První přednáška od Vítka Šrámka shrnovala pobyt ve finském Oulu, kde se jezdí na kole i v zimě. Příběhy ze studentského života ani doporučení na výlety v okolí Oulu či v Laponsku nemohly nechybět. V druhé části se vypravěčského žezla chopil Mára Neuman s vyprávěním o švédském městečku Umeå. Kromě několika tipů, jak zde využít semestr naplno, seznámil posluchače se švédským folkem, na jehož reprodukci se sám podílel.

Pokud toužíte zažít Evropu a geografii, tak EGEA Praha je tím správným spolkem pro Vás!

–Vít Šrámek, Marek Neumann & Karolína Lukášová

Po dlouhém a náročném období, které bylo způsobeno pandemií koronaviru, se egeáci z Prahy a německého Halle vypravili na společný výlet do Českosaského Švýcarska. 

    Program začal v sobotu 15. srpna, kdy jsme vyšli směrem Saské Švýcarsko do lázní Rathen, kde se nachází skalní město se zříceninou hradu Bastei. Cesta byla vcelku náročná, protože jsme zdolávali velké převýšení, ale za ty nádherné výhledy to stálo. Dále naše výprava pokračovala zpět do Česka, kde jsme si prošli naučnou stezku k Pravčické bráně. Celý den rychle utekl a po návratu k autům jsme se vydali do pronajaté chaty v Brtníkách. Zde následovala zábava v podobě společenských her či hraní na kytaru. 

    Druhý den jsme navázali na objevování krás přírody, tentokrát v okolí Brtníků. Během této cesty jsme navštívili Velký Pruský tábor a Brtnický hrádek. Bylo tu velmi dobře vidět, jak naši předkové dokázali využít místní podmínky a vytesat si příbytek ve skále. Večer jsme grilovali a dobře se při poslechu hudby bavili.

    Celý výlet se povedl, procvičili jsme si naši angličtinu a posílili vztahy mezi entitami. Již teď se připravuje výměnný pobyt mezi EGEA Halle a EGEA Praha, na který se velmi těšíme a doufáme, že spolupráce bude i nadále pokračovat.

Jak strávit předposlední říjnovou sobotu, která nabízela téměř letní počasí? EGEA Praha a její CP1 Daniela Kebertová měla jasný nápad: Pojďme sázet stromky! Protože je ekologický přístup k životu v EGEA naprosto zásadním tématem, při vyhlášení akce Den za obnovu lesa, pořádanou Lesy České republiky, jsme nesměli chybět a přiložili jsme své ruce k dílu za zelenější Česko.

Osmičlenná sázecí četa se vydala vlakem z Prahy do Chocerad a příjemnou procházkou barevným lesem se přesunula ke střelnici Vráž. Na místě nás uvítali dva profesionální lesníci, kteří nás seznámili s bojovou výzbrojí dne – sázečem – a chvaty potřebnými pro rychlé a spolehlivé zasazení stromečků nové generace lesa. Naštěstí se nenaplnily dřívější zvěsti o poskytnutí pouhých dvou stromků na osobu, takže jsme se ve smíšených dvojicích vrhli na přidělenou linii C s kyblíky plnými sazeniček buků a jedlí, což ještě zlepšilo už tak skvělou kolektivní náladu. Přirozená struktura lesa nade vše, žádné smrkové monokultury. Omezený čas na sázení ještě víc podpořil teambuildingový nádech akce, a proto se nám společným závoděním o co největší množství zasazených stromků na dvojici povedlo zasadit přibližně 50 mladých dřevin. Na náš počet je to v republikovém průměru podle Lesů ČR výrazně nadprůměrné číslo! EGEA Green by byla hrdá.

Víkendový eko-výlet jsme zakončili cestou zpět a společnou večeří s hřejivým pocitem, že za desítky let naše EGEA stromky budou produkovat desetitisíce litrů kyslíku každý den, redukovat množství CO₂, snižovat prašnost a vytvářet potřebný lesní ekosystém plný biodiverzity. Mimo to jsme se lépe poznali a do budoucna budeme podobné akce určitě dále podporovat.

Když mi na začátku léta Kuba jakožto Communication and Media Committee Representative navrhl, abych se účastnila červencového Summer Organisation and Strategy Meeting v Lublani, nedokázala jsem si jako pouhá „kontaktní osoba EGEA Praha“ vůbec představit, co se na takovém sjezdu Evropské geografické asociace vůbec dělá. Přecejenom už to zní jako „trochu“ vyšší úroveň meetingu, a navíc to vypadá, že jde o dost seriózní věc – což je pochopitelné, neb i tu studentskou organizaci, která má okolo 5 000 členů, musí někdo vést. Volná místa byla, a vzhledem k tomu, že se žádná zodpovědná osoba z naší komise/výboru/"prostě skupiny studentů co se zajímá o grafiku, promo a media a ráda to dělá pro svou Asociaci" nemohla účastnit, měla jsem příležitost vyjet a zažít sjezd celoevropského vedení a představitelů všech committees.

Vše se konalo ve slovinské Lublani, hlavním městě, které bylo v roce 2016 vyhlášeno jako nejzelenější město Evropy. Takže lokalita skvělá. Program? Náročně vypadající... Na seznamu byly sezení věnované různým novým projektům, diskuze o restrukturalizaci EGEA nebo třeba shromáždění orgatýmů připravujících kongresy na 2019/20. Ve třech dnech, od pátku do neděle, jsme probírali budoucnost asociace a plány do příštího roku. V té Egee sice nějaký ten pátek jsem, ale tahle věc mě teleportovala velmi rychle zpátky na úroveň newbieho, protože když mezi lokální úrovní a úrovní evropskou se rozprostírá široké údolí znalostí, které je potřeba načerpat, abyste se mohli aktivně zapojovat do diskuzí. Všichni ostatní studenti, co přijeli (bylo nás okolo 40), byli členy Board of EGEA nebo jednotlivých committees, kdy se většinou jednalo o předsedy (representatives), a dále se akce účastnilo několik „hostů“, kteří získali guest places.

Celkově vzato to byl event opravdu výživný a dost náročný na pozornost, prezentovali se názory, debatovalo se, člověk z toho rozhodně neměl pocit že „teď si tady jen tak povídáme“, ale celé to mělo profesionální nádech a bylo fascinující pozorovat zapálenost ostatních studentů, kteří chtějí dostat EGEA na ještě vyšší úroveň a zabránit tomu, aby organizace usla na vavřínech.

Celou akci organizovala EGEA Ljulbjana a nutno říct, že víc než úspěšně – vše fungovalo tak jak mělo a díky snaze slovinského orgatýmu (+ skvěle vybranému hostelu), dobrému domácímu jídlu a kvalitní kávě se dal i tenhle náročný event bez problému zvládnout. Navíc všichni organizátoři byli skvělí a po dnech plných pracovního nasazení pro nás připravili odpočinkové večery, např. i s city tour po Lublani.

Po absolvování SOSM jsme si nemohli odpustit čas navíc strávený ve Slovinsku, a tak jsme se s Milanem, Polonou, Aniou, Goshou, Rhune a Maike vydali probádat krásy tamních jeskyní a kouzelného pobřeží. Díky slovinským kamarádům jsme měli all-inclusive a lokální průvodce, a o nové zážitky nebyla nouze. Skočjanské jeskyně nám vyrazili dech a koupání se v moři v Piranu už byla jen třešnička na dortu.

fotky + text: Daniela Kebertová, III. UBBZ

Podívejte se na fotky zde: https://photos.app.goo.gl/2k4W4Fvy7exjWci38.

Na CP Training (organizovali nováčci z EGEA Warsaw) jsem původně neměla v plánu jet, ale po zvážení možnosti zůstat v Gdaňsku (kde se posléze konal i Kongres Východního regionu, kterého jsem se též účastnila) o dva dny déle, jsem si řekla proč ne a bylo víceméně rozhodnuto. Plán A byl následující – jet do Brna, v pátek v Brně sednout k Terce a Tomovi, brněnským egeákům, do auta a jet do Ostravy, kde jsme měli nabrat Kristýnu, egeačku ostravskou.

    Ačkoliv to vypadalo zezačátku nadějně, a plán A prvních cca 150 km cesty vycházel, těsně před Ostravou se stala věc, kterou jsme úplně nečekali. Přestalo fungovat olejové čerpadlo a auto pomalu ale jistě začalo vydávat zvuky, které bych přirovnala k zobcové flétně, kterou někdo přejíždí tankem. V téměř postapokalyptické atmosféře (čtěte pršelo jako z konve, foukal nárazový vítr a bylo prostě celkově velmi nehezky) jsme přes hodinu čekali u krajnice na odtahovou službu, která nás naštěstí z onoho hrůzného místo zachránila. Po téhle šlamastice se Terka s Tomem bohužel rozhodli do Polska nejet, protože Tom měl v plánu zůstat jen na CPT a Terky by i z kongresu odjížděla dřív, a last-minute astronomické ceny jízdenek jejich rozhodnutí moc nepomohly.

                A tak byl čas na plán B. S Týnou jsme vyrazily z Ostravy-Svinova samy, vlakem. Nutno dodat, že ačkoliv jsem čekala, že 7hodivá cesta do Gdaňsku bude dalším pekelným zážitkem, nebylo tomu tak. Takřka celou cestu jsme prokecaly, a to jsme se s Týnou viděly poprvé v životě. V egee si holt kamarády nacházíte hodně rychle. V pozdním odpoledni jsme dorazily do Gdaňsku, kde na nás už čekal Kuba, aby nás dovedl k hostelu, kde se konal CP Training. Bohužel jsme nestihly začátek a úvodní prohlídku města, ale všichni byli rádi, že jsme nakonec vůbec dojely.

    Osazenstvo se skládalo z kontaktních osob např ze Lvova, Debrecínu, Varšavy, Černivtsů, Belgrádu, ale třeba i Lublaně. Večer nás čekal EGEA kvíz, ve kterém obsadili pražáci nádherné první a druhé místo, a pak už jen posezení s ostatními v tamější hospodě, kde jsme hráli různé stmelovací hry. Mimochodem nás překvapily etikety českých piv, které byly využity jako tapety.

                Druhý den CPT byl hodně nabitý a intenzivní. Začali jsme přednáškami, které vedli kluci z pražské entity Milan (Secretary of Board of EGEA) a Kuba (Regional Assistant for East), o povinnostech kontaktních osob v rámci vedení entity. Připomněli jsme si základní znalosti o EGEA, kolik má entit, proč je důležité mít systém kontaktních osob a regionálních kontaktních osob, a jak to celé vlastně funguje. Dále jsme se naučili, jak zadávat pořádané mezinárodní akce na web, jak spouštět registrace a další technické důležitosti. Taky jsme debatovali o tom, jakým úskalím, co se vedení entity týče, jednotlivé kontaktní osoby v současnosti čelí a diskutovali jsme o možných řešeních. Mluvili jsme ale i o těch lepších věcech, namátkou jsme si třeba předávali nápady na organizaci lokálních akcí (v Lublani třeba EGEA pořádá tradiční geografické pikniky, jinde pořádají geogrilovačky atd.) Dále nás čekala přednáška na téma Event management, kde jsme se dozvěděli, co všechno obnáší pořádání větších akcí a jak se vypořádat s obtížemi, které můžou při organizaci nastat.

                Sobotní odpoledne bylo aktivní asi nejvíc a už se od nás začalo vyžadovat mírné zapojení do programu. Na řadě byl trénink soft-skills, kterou vedla naše RCP Yulča (Regionální kontaktní osoba pro Východní region). Konkrétně se jednalo o řečnictví/mluvení na veřejnosti. Při večerním programu jsme dostali od organizátorů mapu s nápovědami
a čekala nás gdaňská „city game“ – cílem bylo najít restauraci Kozlovna. Při našem průchodu městem jsme už začali potkávat hojnost dalších egeáků, kteří se začali sjíždět na ERC (Eastern Regional Congress = Kongres Východního regionu).

                Na poslední den CPT nám zbývalo už jen závěrečné zhodnocení programu a další týmové hry. Všichni zúčastnění dostali oficiální certifikát o absolvování programu.  Po poděkování organizátorům jsme se přesunuli na nádraží, odkud jsme dojeli městskou dopravou na zahajovací ceremoniál ERC, který se konal na místní univerzitě. Report z ERC si můžete přečíst zde (http://egea.natur.cuni.cz/home/reporty-1/easternregionalcongress2019).

                Abych to shrnula – přestože byla cesta na CPT eufemisticky řečeno velmi zajímavá, nemůžu jinak než na celý CPT i ERC vzpomínat s úsměvem na tváři. Zážitek nemusí být skvělý, hlavně musí být intenzivní. A to celá expedice Polsko byla. Od rozbitého auta, přes směnu polských zlotých na nádraží v Ostravě a můj první regionální meeting na ERC zahrnující i prezentaci updatu o přípravě EGEA Annual Congress 2019, až po krásné 4. místo v tradiční soutěži BDC. Tuleňům zdar a #SeaYouInGdansk!

Daniela Kebertová, II. UBBZ

Od 6. 5. do 10. 5. proběhl v Estonsku regionální kongres (NBRC 2019). Na tomto nejmenším z kongresů bylo kolem 60 lidí a z Česka jsme se ho účastnili pouze já a Tomáš z Brna, takže to byla ideální příležitost potrénovat si angličtinu (případně jiné jazyky).

Cestou na kongres se většina účastníků zastavila buď v Rize nebo Tallinu, kde povětšinou přestupovali z letadla na autobus, a tak i my jsme se zastavili na den v Rize a seznámili jsme se již zde s některými členy naší organizace, a to jen krásně ilustruje, že díky EGEA můžete potkat známé lidi všude v Evropě.

Z Rigy jsme jeli do Tartu, kde byl zahajovací ceremoniál, jež se konal v místním ekocentru, což byla již předzvěst toho, jak bude kongres ekologicky zaměřen. Po zahájení, jehož součástí byla i přednáška učitele místní univerzity o historii Estonska a jeho hranicích (téma kongresu bylo Border in our lives), jsme se přesunuli do místa konání kongresu do Taevaskoja. Prostředí bylo nádherné, jelikož naše chata byla uprostřed hlubokých lesů a ještě první den byla společná procházka k blízkým pískovcovým útesům. Večer byla na programu Eurovision night. Orga tým si připravil hudební vystoupení a následoval kvíz o našich znalostech soutěže Eurovize, poté zábava volně přešla ve zpívání karaoke (kromě lidí, kteří se šli dívat na Hru o trůny).

Druhý den jsme se účastnili dvou setkání workshopových skupin, moje skupina měla téma Brain drain vs. Brain gain. Tento workshop byl hlavně o diskuzi a díky dobré komunikativnosti a zapojení lidí v naší skupině, jsme mohli porovnat, jak to chodí v různých zemích Evropy, jelikož jsme byli velmi různorodá skupina co se národností týče. Tento den byl také Egea fair, kde představují jednotlivé komitéty našeho spolku svou činnost. Večerní program obstaral tradiční Cultural fair, kde jsme mohli ochutnat nápoje a pokrmy z různých zemí Evropy.

Další den byly na programu exkurze. Moje exkurze byla do oblasti Setomaa. Nejprve jsme navštívili lázně Värska, kde jsme mohli ochutnat i místní léčivou vodu z několika pramenů, voda z těch nejmineralizovanějších byla velmi silná (tak nějak slaná) tak stačilo jen kapku na prst na ochutnání. Následně jsme se vydali do skanzenu ukazující kulturu Setos a její tradiční bydlení v minulosti. Zde jsme taky měli pauzu na jídlo a mohli jsme ochutnat kmínový čaj, sýr s kmínem a místní jogurtopuding či něco takového. Potom jsme jeli k jeskyním Piusa a cestou jsme projeli i kus Ruskem. Do jeskyní už se bohužel nemůže chodit pouze na kraj a nahlédnout, jelikož jsou nestabilní a mohli by se zhroutit. Byli vytvořeny lidmi při těžbě písků na výrobu skla. Okolí bylo taky velmi zajímavé a když jsme dorazili k novodobému povrchovému dolu připadali jsme si jako na pláži u moře, jelikož jsme byli obklopeni písečnými dunami. Poslední zastávkou naší exkurze byla procházka mokřady a výstup na rozhlednu, ze které byl nádherný pohled na okolní lesy a široko daleko nebylo vidět ani stopu civilizace. Tématem večera byla estonská noc, tak jsme se formou kvízu dozvěděli plno zajímavostí o Estonsku a následně jsme mohli ochutnat plno místního jídla a pití a naučili jsme se také dva lidové tance, což bylo velmi pěkné zpestření tanečního repertoáru.

Ve čtvrtek jsme měli poslední setkání našeho workshopu, kde jsme se snažili najít řešení odchodu vzdělaných mladých lidí do zahraničí pro některé země a vytvářeli jsme postery pro prezentaci našich výsledků, která následovala po obědě. Poté byl na programu regionální meeting, kde se diskutovali aktuality z daného regionu se všemi zástupci entit a já jsem zde také představil námi pořádaný výroční kongres (AC 2019). V podvečer všichni dostali certifikáty za účast na workshopech a také někteří z nás obdrželi Poděkování za ekologické chování a to z důvodu ekologicky šetrné dopravy na kongres (prakticky ti co neletěli letadlem). Po ukončení oficiálního programu kongresu následovala soutěž BDC.

Poslední den jsme měli za úkol jen zabalit se, rozloučit se a odjet do Tartu. V Tartu ještě pro zájemce, kteří opouštěli město až v pozdějších hodinách či další dny, byla možnost exkurze po městě s průvodcem z řad organizátorů. Po exkurzi jsme zasedli do místního podniku s našimi evropskými přáteli a čekali než nám pojede autobus směr Riga. V noci jsme tedy, po krásném týdnu stráveném v přírodě mezi úžasnými lidmi a se skvělým programem, opustili Estonsko a další den z Rigy letadlem přiletěli do Prahy což byl definitivní konec tohoto kongresu pro nás.

Miroslav Hakl

Oficiální fotky od Hanny-Ingrid Nurm (EGEA Tartu) si prohlédněte zde.

Dlho som nad tým premýšľal... Na jednej strane som chcel ostať doma a venovať sa škole či práci, ale na druhej strane som cítil, že to môže byť kongres, na ktorý budem dlho spomínať. V hlave sa mi vírili rôzne myšlienky, ale pár dní pred kongresom som sa definitívne rozhodol...

Začal by som cestou na kongres. Najprv by som sa chcel poďakovať Milanovi za to, že nás spolu s Eliškou a Kaťou z Brna, zviezol na kongres autom bez zelenej karty. Teda pardon, v Rakúsku ju už mal vďaka administratívnej mágii vo Vimperku. Vďaka dobrým vodičským schopnostiam Milana bola cesta plynulá a bezpečná, i keď som to trochu kazil svojimi „skvelými“ navigačnými schopnosťami. Atmosféra v aute bola výborná a všetci sme sa tešili na otvárací ceremoniál. Ten sme samozrejme nestihli, pretože sme sa zdržali v spomínanom Vimperku. Tam sa nám ozval hlad a Milanovi tiež nebolo všetko jedno pre chýbajúci dokument v aute. Cestou sme z bezpečnostných dôvodov auto vybavili navigáciou (mobil gumičkou prichytený na držiak navigácie), čo sa ale odporovalo s našim ďalším krokom, keď sme v aute vymysleli televíziu (iný mobil opretý o bundu na palubovke), vďaka ktorej sme pozerali otvárací ceremoniál aspoň z auta.

Do St. Gilgen, kde kongres prebiehal, sme dorazili s asi hodinovým oneskorením. Ceremoniál sme už nestihli, občerstvenie po ňom áno, čo nás rozhodne potešilo. V programe nasledovala „Newbie Area“, ktorej som sa nezúčastnil, asi preto, že som sa necítil ako nováčik v EGEA. Rozhodne potešila večera a následná honba za pokladom vo večerných hodinách. Šlo o sériu výziev, ktoré sme museli splniť v okolí nášho hotela. Za „highlighty“ večera zaraďujem spoločenský tanec pri jazere s mojím partnerom, čo určite nachvíľu oteplilo inak chladné jazero Wolfgangsee. Beh cez prekážky so zemiakom na lyžici, pri ktorom som skoro polámal nohy bol tiež v pohode. Pri páde zemiaku na zem som si musel navyše povinne zaspievať „Last night a DJ saved my life“. Odmenou za splnenie úloh bola kopa cukríkov. Večer sme ešte všetci dostali nanuk zdarma a nábeh na cukrovku bol zaručený. V noci prebiehala „Motto Party“, zameraná na typické symboly tejto oblasti, na sneh a soľ.

V druhý deň kongresu začali workshopy. Prihlásil som na workshop Vítka a Elišky, ktorí sú tiež z EGEA Praha, kde témou bola ochrana miestnych obyvateľov a krajiny pred masami turistov. Začalo sa všeobecnou charakteristikou masového turizmu, nasledovali príklady z Česka a problematika Hallstattu a následne bola rada na nás. Každý z nás si pripravil lokalitu masového turizmu zo svojej krajiny, o ktorej ostatným povedal pár slov. Prekvapila ma horlivá diskusia k danej téme, ktorá často skĺzavala k čínskym turistom. Návrhov a nápadov pre riešenie problematiky masového turizmu bolo viac než dosť, čím workshop naberal na kvalite a mňa to osobne veľmi bavilo. Poobede nasledoval „Regional Fair“, kde si každá entita západného regiónu pripravila prezentáciu svojho mesta. Výkony to boli dobré, ale popravde, nemecký humor nie je zrovna moja šálka kávy. Po večeri nasledoval „Cultural Fair“, kde si každá zúčastnená krajina na kongrese pripravila vlastný stôl typických pochutín a drinkov. Musím sa pochváliť, že som vyskúšal dobroty z každej krajiny, následkom bolo riedenie žalúdka vodou.

Tretí deň patril exkurziám. Ráno som sa horko ťažko prebudil a moja hlava mi ešte stále pripomínala, že som minulú noc „precestoval“ celú Európu. Na exkurziu som sa tešil, pretože som sa prihlásil na výlet do Bad Ischl, čo je obec známa svojou históriou, ale aj svojimi preventívnymi opatreniami voči povodniam. Odborník, ktorý riadi tieto opatrenia na horských potokoch v okolí mestečka, nám vysvetlil, ako bojujú s týmto prírodným živlom a ukázal nám pár príkladov v praxi. Prekvapením dňa bola lanovka, ktorá nás zviezla od Bad Ischl až na vrchol, ktorého názov si nepamätám, ale viem, že bol vo výške asi 1 400 m n. m. Táto lanovka v priebehu pár minút prekonala 900 výškových metrov a my sme ju mali zdarma. Hore na vrchole bol ešte sneh, čo si viacerí účastníci výletu užili a taktiež si vypočuli odborníka, ktorý vysvetlil, aké hory a jazerá nás v tej chvíli obklopovali. Ten výhľad rozhodne stál za to. Na vrchole sme sa s odborníkom rozlúčili a lanovkou sme sa vrátili do Bad Ischl. Tam sme narýchlo

pozreli historické budovy a objekty ešte z čias cisára Františka Jozefa a autobusom sme sa vrátili do St. Gilgen. Večer prebiehala „Panel Discussion“, čo bola diskusia s troma dámami a preberali sa aktuálne témy regiónu Salzkammergut, kde patrí aj St. Gilgen či turisticky veľmi známy Hallstatt. Po diskusii nasledovala „Relax Night“ na tému romantiky. Priznám sa, horiace sviečky vo mne neprebudili osobu romantika, naopak, potil som sa ako po maratóne v tom teple, ktoré vytvárali.

Ráno však bolo všetko zasa fajn a kongres pokračoval svojím štvrtým dňom workshopmi. Teda najprv ráno bol „Regional Meeting“, kde poverení zástupcovia západoeurópskych entít diskutovali na rôzne témy EGEA v ich regióne. Po obede nasledovali workshopy, pričom ten náš prebiehal vcelku netradične. Nahnali nás do troch áut, v ktorých nás odviezli do Hallstattu, kde sme sa rozdelili do skupín a plnili netradičné úlohy spojené s masovým turizmom v tomto mestečku. Hlavne úlohu, kde sme mali fotiť selfie s turistom, ktorý si robí selfie fotku, som si náramne užíval. Myslím, že Eliška, ktorá hodnotila naše úlohy a fotky, má doteraz z mojich mimik tváre nočné mory. Súťaž naša skupina vyhrala, takže stálo to za to. V Hallstatte sme sa tiež stretli so starostom mesta, ktorý však vyzeral, že starostí veľa nemá a v kľude a s úsmevom nám porozprával o tom, ako masový turizmus mesto ovplyvňuje, a tiež aké kroky prijíma pre obmedzenie výlevu turistov z autobusov, ktorí si spravia pár fotiek a pokračujú ďalej. Odpovedal nám tiež na naše otázky a diskusiu sme následne ukončili. Vrátili sme sa späť do nášho mestečka, kde na nás čakala „Austrian Night“, okorenená netradičným vystúpením polonahých rakúskych šuhajov, ktorí si trsali svojimi malými kamarátmi do rytmu. Tento pohyb mal aj zvukovú odozvu, ktorá sedela do melódie pesničky, ďalej by som to ale asi radšej nepopisoval. V tento večer sme tiež plnili úlohy, rozdelené podľa regiónov, za čo sme dostali polnočnú odmenu vo forme kopy jedla. Domáce syry či salámy dostatočne naplnili môj žalúdok a cítil som sa ako v raji. Pokojne som mohol ísť spať.

V predposledný deň kongresu finišovali workshopy. Pred obedom sme sa na tom našom rozdelili do troch skupín, v ktorých sme navrhli a spísali riešenia lepšieho turizmu pre mestečko Hallstatt. Tieto myšlienky boli poobede odprezentované našimi lídrami, Víťou a Eliškou, na prezentácii workshopov. Každý workshop na kongrese ukázal svoje výsledky ostatným a po tomto programe nasledoval ceremoniál, ktorý oficiálne uzavrel celý kongres. Pri ňom padlo veľa sĺz a potleskov, pričom ten najväčší sa zaslúžene ušiel členom orgateamu, ktorí pracovali tvrdo na tom, aby kongres dosiahol vysokú kvalitu. Večer nasledovala tradičná súťaž BDC, kde si svoju výhru vybojovali členovia BOE („Board of EGEA“), ktorého členom je i Milan, ktorý prvýkrát vyhral túto súťaž. Gratulujem.

Posledný deň sa niesol v rytme lúčenia a objatí. Doobeda sa spoločensky unavení účastníci kongresu začali pomaly rozprchávať do svojich domovov a inak to nebolo ani s nami. Myslím tým rovnakú posádku, ktorá zasadla do auta i na ceste do St. Gilgen. Namierili sme si to späť do Prahy a nechali sme za sebou kývajúcich kamarátov, ktorí nám takto zaslali poslednú rozlúčku na cestu. Do Prahy sme prišli bez komplikácii. Museli sme sa ale zmieriť s tým, že kongres skončil a náš život sa vráti do starých koľají.

Ak sa ma teraz niekto spýta, ako tento kongres hodnotím, tak sa mi ťažko hľadajú slová. Je komplikované vysvetliť, aké perfektné to celé bolo. A to nepreháňam, a ani mi nikto nezaplatil za reklamu. Celý kongres bol zorganizovaný na vysokej úrovni, od zdanlivých maličkostí, ako je kvalitná hudba či jedlo, až po samotné workshopy či exkurzie. Všetko prebiehalo podľa harmonogramu, orgateam dokázal efektívne riešiť každý problém a všetci sme sa na kongrese mali ako v bavlnke. Samozrejme nedá mi nezastaviť sa pri workshope Vítka a Elišky. Odviedli perfektnú robotu, výrazne prekonali nielen moje očakávania a pripravili workshop, ktorý by mal byť príkladom pre tie ďalšie v budúcnosti. Kombinácia teórie, zábavy, diskusie nielen v miestnosti s projektorom, ale i v priamo v teréne, spravili z tohto workshopu niečo výnimočné, niečo, na čo dlho nezabudnem. Za to im z celého srdca ďakujem a rovnako ďakujem i orgateamu, ktorí pripravil tento nezabudnuteľný kongres a všetkým účastníkom, ktorí svojou aktivitou vytvárali super atmosféru počas celého kongresu, pretože i ten najlepšie zorganizovaný kongres bude o ničom bez skvelých ľudí, ale tých je našťastie v EGEA veľká hromada.

Fotogalerie zde.

V termínu 8. až 12. dubna 2019 se konal Východní regionální kongres (ERC) v Polském Gdaňsku, kterého jsem se účastnil spolu s dalšími asi 100 mladými geografy z celé Evropy, včetně 5 členů z naší entity EGEA Praha.

Kongres začal otevíracím ceremoniálem v budově Univerzity Gdaňsk, jedno z úvodních slov měl i náš kolega Milan jakožto zástupce vedení celé EGEA. Poté již následoval přesun do místa ubytování, které bylo na pobřeží Baltského moře, což hezky koresponduje s tématem kongresu Living on the coast. Po večeři následoval Večer Kašubské kultury a polská noc, kde jsme se seznámili s tradicemi a tanci místní kultury.

Druhý den bylo v programu první setkání workshopové skupiny. Já jsem se zúčastnil workshopu s tématem zaměřeným na znečištění moří. Na úvod jsme se dozvěděli faktické informace o dané problematice a následně jsme započali malou diskuzi. Po workshopech následovala nejdůležitější událost této akce a to regionální meeting. Na regionálním meetingu jsou přítomni (nejen) zástupci všech entit daného regionu (východního) a diskutovali se proběhlé i nadcházející události a další důležitý věci dějící se v našem regionu. Také zde Danča se Sváťou prezentovali Annual congress , který v září společně s Brnem pořádáme. Odpoledne jsme šli na pláž na společnou fotku a zároveň si někteří otužilci byli byli zaplavat v moři. Následovala přednáška Deep watter measurements from a down looking radar and a bottom mounted acoustic sensor a tréninky zaměřené na soft skills nebo GIS. Večer byl na programu tradiční Cultural fair, kde jsme mohli ochutnat pochutiny i nápoje původem z mnoha různých evropských zemí.

Třetí den byla na programu exkurze, která byla vázána na vámi vybraný workshop. Moje exkurze byla do oblasti Mewia Lacha na pobřeží moře u ústí řeky, kde v chráněné oblasti se vyskytuje mnoho druhů ptáků a zároveň jsme zde mohli zahlédnout tuleně. Téma našeho workshopu se projevilo při naší zpáteční cestě po pláži, kde jsme mohli vidět nesčetné množství odpadků, zejména plastů, které jsme se zpočátku snažili sbírat, ale množství odpadků bylo nad naše možnosti. Pro účastníky exkurzí, které dorazily na ubytování dříve bylo připraven speciální pivní orientační běh, což dle mého názoru byl jeden z nejlepších bodů programu celého kongresu. Po večeři následovalo představování jednotlivých entit formou kvízu a modrý večerní program.

Poslední den byl ve znamení vědeckého programu, přičemž byly na programu dvě workshopové sezení a vědecká debata, kde mezi sebou názorově soupeřily dva účastníci na téma Coastal megacities. Tato vědecká debata je novinkou letošních regionálních kongresů a myslím si, že měla velmi kladné ohlasy. Odpoledne jsme prezentovali výsledky našich workshopů formou posterů a poté již následovalo slavnostní ukončení oficiálního programu, aby mohla proběhnout soutěž BDC jako každý poslední kongresový večer. To byl již poslední bod programu a další ráno (někteří již v průběhu noci) jsme se rozjeli zpět do našich domovských zemí, kde jsme se podle hesla, “You can sleep in your own country”, mohli konečně vyspat. 

Miroslav Hakl

Před zkouškovým obdobím je vždy třeba se psychicky posílit, k čemuž se jako nejlepší způsob zdálo vyjet do Malé Fatry na akci pořádanou EGEA Bratislava, nazvanou Bears Awakening vol. 2. Z Prahy jsme vyjeli brzy ráno, abychom po poledni dorazili do Žiliny, kde jsme se na nádraží setkali s organizátory a zbytkem účastníků. Počasí nám příliš nepřálo, a tak jsme se po krátké návštěvě obchodního centra přesunuli autobusem do Terchové, místa konání celé akce. Ubytovaní jsme byli v malém penzionu, nebo spíše domě přestavěném na penzion, s pokoji a společenskou místností/party-roomem v přízemí. Po tom, co jsme se ubytovali, následovala přednáška o Malé Fatře od pracovníků NP a po ní malý Culture Fair s celkem šesti různými národními stoly. Valná většina účastníků byla česko-slovensko-polská, ale na akci byli i zástupci z Německa (který ale pobývá na Erasmu v Praze, přesto přivezl pro německou party typickou Pfeffi (rozuměj Zelenou), z Nizozemí (který byl na cestách dlouhodobě, a tak si originálně vypomohl alespoň nizozemsky oranžovou čerstvou mrkví), a také česko-rakouský přeběhlík (který přidal na seznam přítomných stolů i svou novou Erasmovou domovinu).

V pátek byl naplánovaný výlet na Malý Rozsutec, ale vzhledem k nepřejícímu počasí (slabý vytrvalý déšť) se trasa podstatně zkrátila v okruh přes Jánošíkovy diery, úzké hluboké kaňony vymodelované vodní erozí horských potoků.  Mohlo by se zdát, že se jednalo o vcelku nenáročnou vycházku, ovšem díky mokrým klouzajícím chodníkům, místy bez zábradlí a v několikametrové výšce, se z toho stal poměrně adrenalinový zážitek. Po návratu, odpočinku a zahřátí jsme prověřili své znalosti Slovenska v pubkvízu. Od počtu králů korunovaných v Bratislavě přes tisícové vrcholy Slovenska až po maskota letošního MS v hokeji a Mariána Hossu, jsme v kvízu zaznamenali úspěch (ne, že bychom se chtěli chlubit, ale tým „Pražáků a přátel Prahy“ celou soutěž vyhrál). Večer jsme strávili grilováním v pergole na zahradě penzionu a povídáním s ostatními.

V sobotu se počasí vcelku umoudřilo a dovolilo nám vyjít na výlet. Dopoledne jsme vylezli prudký kopec na rozhlednu přímo nad centrem Terchové, odkud jsme měli až příliš dobrý výhled na kopec, který nás čekal odpoledne. Zdál se hrozný, ale když jsme začali stoupat, byl ještě horší :D. První část byla tak prudká, že ji musely tvořit schody, ale poté, co jsme se dostali výš do sedla, začala být cesta příjemnější. Asi po 2,5 hodinách výstupu se tak polovina účastníků dostala na vrchol, odkud jsme měli pěkný výhled do okolí. Druhá polovina účastníků z časových důvodů (čekal nás zajímavý večerní program, kvůli kterému jsme museli stihnout autobus do vedlejší vsi) výstup na vrchol hřebene přerušila po náročné schodové části po cca hodině a půl nelidského stoupání. Cestou z vrcholu zpět se vytvořila pražsko-brněnská skupinka a za povídání nám cesta ubíhala rychleji a zvládli jsme ji velmi rychle. Když jsme dorazili zpět na chatu, rychle jsme se převlékli, šli na autobus a jeli do Belé, kde jsme měli zamluvený bowling a pizzu. Po návratu jsme si společně zatancovali EGEA tance.

Poslední den ráno jsme vyklidili pokoje a přesunuli se do Žiliny, kde jsme se postupně loučili s odjíždějícími účastníky. Na Prahu jsme odjížděli jako jedni z posledních, takže jsme ještě měli čas si prohlédnout město. Pak už nás čekala jen dlouhá cesta vlakem a povídání o zážitcích.