Hlavní strana‎ > ‎

Reporty z proběhlých akcí

  • EXCHANGE: Jak Praha uvítala Maribor (27.4.–1.5.2018) Jednou z tradičních aktivit studentského spolku EGEA je pořádání tzv. exchange, kterých v letošním akademické roce 2017/18 nebylo málo – po Charkově a Montpolliéru k nám zavítali i studenti z ...
    Přidáno v 23. 6. 2018 14:46, autor: EGEA Praha
  • Eastern CP Training (14.4. - 16.4. 2018) V termínu od 14. do 16. dubna 2018 se v Moskvě uskutečnil CP training (tréning nových kontaktních osob entity pozn.red.), který těsně předcházel Východoevropskému kongresu (ERC 2018). Akce se ...
    Přidáno v 3. 5. 2018 13:35, autor: Dávid Klesík
  • Československý víkend (16.11. - 18.11. 2017) O prodlouženém víkendu od 16. do 18. 11. 2017 proběhl již třetí Československý víkend, který je určen primárně pro setkání českých (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc) a slovenských (Bratislava) entit EGEA ...
    Přidáno v 3. 5. 2018 13:27, autor: Dávid Klesík
  • Exchange: Charkov v Praze (25.10. - 29.10. 2017) V době od 25.10. do 29.10. 2017 proběhla v Praze první část výměnného pobytu mezi EGEA Praha a EGEA Kharkiv. Šest děvčat z Charkova přijelo po dlouhé dvoudenní ...
    Přidáno v 3. 5. 2018 13:20, autor: Dávid Klesík
  • Annual Congress 2017 (11.9. - 17.9. 2017) 11. září měla začít ta největší akce v historii EGEA a samozřejmě EGEA Praha by na této akci nemohla chybět, a tak do Polska vyrazilo pět studentů geografie, reprezentující pražskou ...
    Přidáno v 3. 5. 2018 13:16, autor: Dávid Klesík
Zobrazení příspěvků 1 - 5 z 41 Zobrazit více »

EXCHANGE: Jak Praha uvítala Maribor (27.4.–1.5.2018)

přidáno: 23. 6. 2018 14:42, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 23. 6. 2018 14:46 ]

Jednou z tradičních aktivit studentského spolku EGEA je pořádání tzv. exchange, kterých v letošním akademické roce 2017/18 nebylo málo – po Charkově a Montpolliéru k nám zavítali i studenti z Mariboru.

Vše začalo v pátek 27.4., kdy jsme skupinu pěti slovinských egeáků jeli vyzvednout na Florenc. Na první den byl připraven pestrý program, ale nejprve bylo nutné naše návštěvníky, kteří byli unaveni po osmihodinové cestě, nějakým způsobem oživit, a tak jsme vyrazili do školy, kde jsme předem připravili brunch. Během snídaně jsme se vzájemně seznámili a pak jsme vyrazili na první ochutnávku Prahy. Protože se nedaleko od školy nachází jedna z pražských památek, nemohli jsme vyrazit nikam jinam – prohlídku města jsme začali na Vyšehradě. Následně jsme si prošli Karlov, Národní třídu, Staroměstské náměstí a poobědvali v menze Právnické fakulty Jednotě.
Po procházce jsem se vydali na Hlavní nádraží, ze kterého jsme vyjeli směrem do Českého ráje, kde jsme měli strávit dva dny.

Druhý den jsme vyrazili místní lokálkou do Mnichova Hradiště, odkud jsme zamířili do pískovcových skal. Prvním cílem byl hrad Valdštejn, poblíž kterého jsme si dali oběd. Pak jsme pokračovali přes vyhlídku U Lvíčka, arboretum Bukovina, až k zámečku Hrubá Skála. Cestou jsme viděli poměrně dost horolezců, a i když ještě nebyla hlavní letní sezóna, skály byly plné turistů. Na ubytování jsem se vraceli z vesničky Sedmihorky a opět využili služby místní vlakové dopravy. Večer jsme strávili grilováním, hraním her, hraním na ukulele a zpíváním. Další zajímavou aktivitou byla noční procházka při úplňku za účelem splnění české tradice, a to pouštění květinových čelenek po proudu potoka. 

Nedělní dopoledne bylo ve znamení odpočinku, avšak na dívčí část organizátorů čekal pekelný úkol – uvařit celé skupině oběd z ingrediencí, které byly k dispozici – cílem bylo udělat buřtguláš. Aniž bychom věděli, co vlastně děláme, zůstaly jsme dostatečně fresh a probudily v sobě skryté kuchařské umění do takové míry, že tento kulinářský počin nejen všichni přežili, ale setkal se s takovým úspěchem, že si při obědě každý klidně i několikrát přidal.
Po obědě jsme pak vyrazili zpátky do Prahy, kde jsme se rozjeli na ubytování, a odpoledne pak vyšli na druhou část prohlídky Prahy – tentokrát jsme navštívili areál Pražského hradu, podívali se na Karlův most a přes Staroměstské náměstí jsem došli do restaurace Havelská koruna.

Pondělí bylo ve znamení mimopražského výletu – výprava vedla na hrad Karlštejn a Malou a Velkou Ameriku. Cestou nám velmi přálo počasí a výlet byl více než úspěšný. Mimochodem, víte, co se stane, když egeák prohlásí: „Jé louka, to mi připomíná, že už jsem dlouho neválel sudy?“ – minimálně tři účastníci expedice se seberou a vrhnou se střemhlav dolů ze stráně.
Po dvouhodinové cestě autobusem zpět do Prahy jsme se opět rozdělili a jeli si na chvíli odpočinout na koleje a byty, protože nás večer čekal zlatý hřeb celé exchange. Pro pražskou Egeu jsou význačné dvě lokace – kuchyňka mezi učebnami Pravá rýsovna a Levá rýsovna a fakultní loděnice. První místo jsme našim slovinským kamarádům již představili a nyní byl čas na místo druhé. Večer byl věnován přípravě toustů, hraní her a zpívání s kytarou a ukulele. Třešničkou na dortu ovšem byla noční projížďka na lodičkách po Vltavě. Praha je krásná ve dne, ale v noci za úplňku dostává úplně jiný nádech a z loďky je to pohled fascinující o to víc.

Úterý 1.5. bylo posledním dnem exchange, a protože na zpáteční cestě měli naši Slovinci v plánu návštěvu Brna, museli jsme se brzo ráno vypravit na autobusové nádraží a pak nás čekalo jen smutné loučení a objímání.

Celá exchange byla neskutečně úžasná, stejně jako lidé, kteří se jí zúčastnili a všichni jsme si to opravdu užili. Tohle však byla jen první část našeho dobrodružství – v srpnu se Praha vypraví na návštěvu do Mariboru a už teď se nemůže dočkat.

Daniela Kebertová

Eastern CP Training (14.4. - 16.4. 2018)

přidáno: 3. 5. 2018 13:35, autor: Dávid Klesík

V termínu od 14. do 16. dubna 2018 se v Moskvě uskutečnil CP training (tréning nových kontaktních osob entity pozn.red.), který těsně předcházel Východoevropskému kongresu (ERC 2018). Akce se účastnilo 24 lidí a z toho 8 čechů. Bydleli jsme v malinkém hostelu v mrňavých pokojích bez oken, ale bylo to pouze pár minut od Kremlu. Program začal v sobotu před polednem, kdy jsme vyrazili prozkoumávat proslulé krásy Moskevské podzemní dráhy. Kolem druhé hodiny jsme se navrátili do hostelu, kde ji čekali i opozdilci, kteří nestihli přijet dříve. Po obědě následoval quest ve formě chození po městě a plnění úkolů. Byli jsme rozděleni do 4 skupin a díky této hře jsme prošli značnou část centra a objevili místa, na která bychom se sami

asi nevypravili. Závěrečný bod naší trasy byl na vyhlídce před hlavní budovou Lomonosovovi Univerzity. Bohužel vzdálenosti v Moskvě jsou veliké a času nebylo mnoho, a proto ve stanovený nejzazší čas se ne smluvené místo nedostavila žádná skupina, až o 15 minut později první, dále pak o pul hodiny další. Zbylé dvě skupiny se k nám připojily až o hodinu později u vchodu do budovy University, kde jsme měli večeři v menze a následoval večerní program sestávájící z představení jednotlivých členů akce a následných kvízů. Nakonec jsme ještě vyjeli výtahem do nejvyšších pater, kde jsme se mohli pokochat výhledem na noční Moskvu. Tím skončil program prvního dne, a tak jsme se už jen přesunuli na hostel. V neděli jsme téměř celý den strávili poslechem přednášek o struktuře EGEA, co všechno nám EGEA může nabídnout, jak organizovat vlastní akce, jak získat peníze na pořádání akcí, a jak být správným vůdcem ve své entitě a nalákat co nejvíce nováčků. Na konci jsme si ve skupinách vyzkoušeli, jak nějakou akci uspořádat.
V neděli bylo také výročí založení EGEA (EGEA Day), a tak se večer šlo do hospody, kde už čekali i další egeáci, kteří přijeli do města dříve před kongresem, ale neúčastnili se CP Trainingu. V hospodě se nám příliš nelíbilo, tak jsme ji záhy opustili a šli se vyspat, jelikož jsme si zadali vlastní úkol, a to být na východ slunce na Rudém náměstí. V 9 lidech (všichni češi + RCP z Ukrajiny) jsme se vydali v 5 hodin ráno na cestu. K našemu zklamání bylo Rudé náměstí oplocené, tak jsme si udělali pár fotek přes plot a na východ slunce jsme šli na „flying bridge“, kde minulý dennebylo k hnutí, ale dnes jsme tam byli sami, až na dva pány policisty, se kterými si Petr (EGEA Brno) udělal fotku.
Cestou zpět na hostel, jsme šli znovu kolem Rudého náměstí, ale tentokrát už na něm bylo pár lidí, a tak jsme se na něj dostali už i my a pořídili pár fotek s českou vlajkou a EGEA vlajkami. To se ale moc nelíbilo policistovi opodál, ani policistovi v utajení kousek od nás, kteří nám sdělili, že toho máme nechat a odejít. Na hostel jsme se vrátili akorát na snídani, po snídani jsme vyrazili do parku, kde jsme se dozvěděli jak udržovat dobré vztahy v entitě a udržovat entitu v dobré kondici, přičemž jsme byli vyrušeni, nějakým pánem (asi ostraha), že nesmíme být tam, kde jsme, že jsme moc blízko vstupu do parku či co, tak jsme se museli stěhovat. Následovalo vystěhování z hotelu a přesun na zahajovací ceremoniál následujícího ERC v budově geografické fakulty Lomonosovovi univerzity. Tato akce dobře skloubila prohlídku města se vzdělávacím programem a zároveň jsme se v úzkém kolektivu seznámili s lidmi z celé Evropy a připravili se na nadcházející kongres.

Miroslav Hakl


Československý víkend (16.11. - 18.11. 2017)

přidáno: 3. 5. 2018 13:22, autor: Dávid Klesík   [ aktualizováno 3. 5. 2018 13:27 ]

O prodlouženém víkendu od 16. do 18. 11. 2017 proběhl již třetí Československý víkend, který je určen primárně pro setkání českých (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc) a slovenských (Bratislava) entit EGEA. Letos se zhostila pořadatelství EGEA Ostrava a pozvala nás do obce Nový Malín nedaleko Šumperka. Ubytováni jsme byli v budově bývalé školy, která dnes slouží jako multifunkční zařízení a institut pro ekologické vzdělávání. Program začal večeří v nedalekém hostinci. Následovalo představování se a kulturní večer (tzv. Cultural Fair), kdy každá entita přivezla nějaké typické jídlo a pití z jejich oblasti a ostatní mohli ochutnávat. Další den byl na programu výlet do Šumperka. Nejdříve jsme byli na prohlídce v Muzeu čarodějnictví, jelikož zdejší kraj je znám svými čarodějnickými procesy v 17. století. Následně jsme se vydali na radniční věž, abychom mohli obdivovat krásy Šumperka a okolí, bohužel z okolí nebylo moc vidět kvůli inverzi. Poté jsme objevovali krásy Šumperka za pomoci interaktivní hry, kterou si pro nás pořadatelé připravili. V rámci hry jsme museli zjišťovat informace o městě a jeho historii a v tom nám pomohlo i dotazování místních. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací, třeba to, že se Šumperku přezdívá Malá Vídeň. Po návratu do naší školy byla přednáška o tom, jak funguje EGEA a jaké různé akce pořádá. Tato přednáška byla především pro nové členy, kterých přijelo značné množství. Večer jsme i přes ne úplně příhodné počasí opékali buřty. V chladném počasí nás ohříval nejen oheň táboráku, ale také svařák. Po snězení všech buřtů a návratu dovnitř se odehrála soutěž v karaoke. Další den dopoledne jsme byli poučení prezentací o historii Jesenicka, a to zejména o odsunu německého obyvatelstva po válce a následné problémy s tím spojené, které přetrvávají i do dnes. Po obědě byl v plánu pěší výlet na blízký Kamenný vrch. Cestou jsme stoupali krásně zaříznutým údolím Malínského potoka a po cestě vzhůru také přibývalo sněhu. Cesta zpět byla i trochu cestou odvahy, jelikož jsme se vraceli již za tmy a cesta vedla i přes místní skaliska a rozcestí Mrtvého muže, naštěstí jsme se dostali až k osadě U Dobré nálady a zdárně jsme všichni došli domů. Po zregenerování a večeři se konala tradiční soutěž BDC. Ráno jsme vše poklidili, zabalili, rozloučili se a vyrazili zpět do svých domovů.

Miroslav Hakl


Exchange: Charkov v Praze (25.10. - 29.10. 2017)

přidáno: 3. 5. 2018 13:20, autor: Dávid Klesík

V době od 25.10. do 29.10. 2017 proběhla v Praze první část výměnného pobytu mezi EGEA Praha a EGEA Kharkiv. Šest děvčat z Charkova přijelo po dlouhé dvoudenní cestě autobusem do Prahy ve středu večer. Přivítali jsme je tradičním českým mokem a ukázali jim budovu naší školy, kde proběhla večeře a vzájemné seznámení. Poté jsme dívky ubytovali ve svých bytech a na kolejích. Čtvrtek jsme začali prohlídkou Prahy s průvodkyní. Začali jsme na Malostranské a prošli jsme Pražský hrad, Malou Stranu, Kampu, dále pak přes Karlův most a přes Staré Město a Josefov jsme se vydali do menzy v budově Právnické fakulty. Po obědě jsme se cestou přes Václavské náměstí vrátili do geografické budovy na Albertově, kde nás čekala prohlídka mapové sbírky. Po této prohlídce jsme opět šli objevovat Prahu, a to cestou přes Emauzy, Tančící dům, Národní divadlo až na Staroměstské náměstí. Poblíž Staroměstského náměstí jsme si zašli na večeři do restaurace Havelská koruna, kde nabízí tradiční česká jídla. Poté jsme ještě navštívili tradiční přírodovědeckou hospodu U Mrtvé ryby a pak jsme již šli spát, protože ráno jsme brzy vstávali na mimopražský výlet. Jeli jsme vlakem na zámek Žleby a poté do Kutné Hory, kde jsme navštívili Kostnici, Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a Chrám svaté Barbory, což jsou i památky UNESCO. Večer po náročné cestě jsme si uvařili večeři u jednoho z ubytovatelů a potom šli na do svých ubytování spát. Další den byl odpočinkovější. Dopoledne jsme dívky nechali nakupovat v nákupním centru Chodov a na koleji jsme vařili oběd pro všechny. Po něm jsme na koleji hráli stolní fotbálek, který někteří hráli poprvé v životě. K večeru jsme se vydali do fakultní Loděnice, která se stala naší základnou až do konce výměnného pobytu. Večer za tmy jsme vyrazili na Vyšehrad, který je hned nad Loděnicí. Z Vyšehradu se nám naskytl nádherný pohled na osvětlenou Prahu. Po návratu následovala večeře v podobě toastů a noční projížďka po Vltavě na lodičkách. Přespávali jsme přímo v loděnici. V neděli nebylo příliš příhodné počasí, jelikož byl velmi silný vítr v důsledku orkánu Herwart. Vyrazili jsme tedy později a navštívili jsme Staroměstský orloj a následně jsme se sháněli po Krtečkovi. Polovina dívek byla velmi unavena a poté co sehnali krtečka se odebraly zpět do loděnice odpočívat, zbytek šel na Vítkov pro další krásné výhledy na Prahu. Bohužel cestou z Vítkova jsme zmokli a sušili jsme se na Hlavním vlakovém nádraží. Cestou zpět do loděnice jsme aspoň spatřili Jeruzalémskou synagogu. V loděnici jsme si odpočinuli, navečeřeli skvělé domácí svíčkové, poklidili, sbalili věci a vyrazili na autobusové nádraží. Tam proběhlo velmi dojemné loučení a dívky z Charkova odjely zpět domů. Děvčatům se Praha velmi líbila a moc se jim po ní stýskalo již na cestě domů. Všichni jsme si tento výměnný pobyt užili a myslím, že už se také všichni těší na druhou část, až my z Prahy přijedeme do Charkova.

Miroslav Hakl


Annual Congress 2017 (11.9. - 17.9. 2017)

přidáno: 3. 5. 2018 13:10, autor: Dávid Klesík   [ aktualizováno 3. 5. 2018 13:16 ]


11. září měla začít ta největší akce v historii EGEA a samozřejmě EGEA Praha by na této akci nemohla chybět, a tak do Polska vyrazilo pět studentů geografie, reprezentující pražskou entitu. Poté, co jsem dorazila na místo chybělo už jen několik minut do opening ceremony. Po velké radosti ze shledání tolika známých tváří jsme se usadili a naplno si užili oficiální zahájení AC… Po večeři následovaly přípravy na Culture Fair, kde máte možnost ochutnat celou Evropu v podobě tradičních pokrmů a nápojů. Na českém stole se objevilo nějaké to pivo, hořické trubičky a další spousta věcí… Stačilo se už jen převléct do národních barev, obléct hokejové dresy, české vlajky a Culture Fair mohl začít… Najednou jste měli možnost náhlédnout do tradic prakticky celé Evropy a po ochutnání švýcarských sýrů a ukrajinských tradičních nápojů následovalo tancování a s ním i klasické EGEA songy…

Druhý den ráno byla možnost zacvičit si před snídaní jogu, vlastně jako každý jiný den, bohužel, této možnosti jsem ani jednou nevyužila… Po snídani byla možnost se odreagovat u různých sportovních aktivit, a po obědě už G.A…. Byla jsem velmi zvědavá, protože Annual Congress je jedna z nejdůležitějších akcí, kde se řeší spousta organizačních záležitostí, které se týkají celé EGEI po zajímavém ale zároveň dlouhém G.A. si pro nás orgateam připravil Scientific Symposium a Oxford Debate. Debata byla velmi vášnivá a obě strany argumentovali přesvědčivě, a i po nešťastném pádu Bogdana z Zurichu ze židle a prakticky i z části jeviště on a projevy jeho kolegů byly přesvědčivější a nakonec zvítězily. A protože tento kongres zároveň oslavoval 30leté narozeniny celé EGEI večer jsme se všichni vrátili zpět do osmdesátek a užili si tak večer plný karaoke, smíchu a tance.

Třetí den odstartovaly exkurze, na které další den navazovala další část workshopu v areálu hotelu. Zároveň jsme třetí noc měli možnost podívat se na tradiční a klasické polské tance v krojích… Do jednoho z nich dokonce zapojili i spoustu dalších účastníků což bylo milé překvapení.

Čtvrtek pokračoval dalším kolem G.A. a hned poté EGEA Fair, kde je možnost poznat různé projekty na kterých egeáci pracují ať už jde o ochranu a zlepšení životního prostředí nebo Regional support committe, která pomáhá lidem, kteří by si jinak nemohli dovolit jezdit na kongresy a další vědecké a oficiální akce. Po večeři byla naplánovaná aukce, kterou nemoderoval nikdo jiný než Petr Boucník, své role se zhostil víc, než dobře po celou dobu aukce se všichni řezali smíchy a zároveň se něco tak obyčejného jako hořické trubičky nebo tričko od BoE vydražily za neuvěřitelné částky. Po jednom velkém záchvatu smíchu a zároveň radosti z tak krásného výtěžku, byli účastníci odměněni vynikající zmrzlinou a cukrovou vatou… 😊

Předposlední den probíhaly přednášky na různá témata, já a Milan jsme si vybrali téma, které se zabývalo znečištěním ovzduší ve městech a jestli je možné se mu vyhnout. Den se pomalu schyloval k večeru a ke Gala dinner. Před večeří to všem to moc slušelo, kluci byli oblečeni do krásných obleků a holky zas zdobily různé šaty a sukně. Po kvízu týkajícího se zajímavých EGEA faktů k nám všem promluvil zakladatel EGEI Zbyszko Pisarski.

A jak už to na EGEA akcích bývá, člověk se ani neotočí a už je tu poslední den. Dopoledne sice byly naplánované exkurze ale kvůli špatnému počasí spousta lidí zůstala v posteli. Pár z nás přeci vyrazilo a mě čekala krásná procházka a výjezd lanovkou na nedaleký kopec. Po návratu jsme se těšili na oběd a po obědě už poslední ale asi nejzásadnější část G.A. – Voting session…Rozhodovalo se o místě, kde se bude odehrávat další AC… Rozhodovalo se mezi Záhřebem a Helsinkami, obě dvě entity do toho dali všechno na obou projektech byl vidět neuvěřitelný kus práce! Nakonec bylo rozhodnuto, že Annual Congress 2018 se bude odehrávat na pláži v Chorvatsku organizovaný EGEA Záhřeb. Radost Petara – hlavního organizátora a celého orgateamu byla neuvěřitelná, a tak se můžeme těšit na příští září, kdy se po 10 letech bude AC konat v Euromedu. 😊

Upřímnou radost vystřídal smutek z odvolání Regional teamu, všichni se rozloučili dojemnými proslovy, a ani já ani Terka jsme se neubránili slzám. Jiné to nebylo ani u BoE a tak po schválení odvolání zůstal prostor pro nové vedení, které už se těšilo až zasedne do čela EGEI… Po G.A. nás čekala poslední část kongresu, a to Closing ceremony. Po vyvolání všech přítomných entit a předání certifikátů byl kongres oficiálně ukončen a večer byla už „jen“ Party Animals playing BDC…

Organizátoři vytvořili úžasnou akci, je až neuvěřitelné pro kolik lidí a i přes velký počet účastníků tento kongres neztratil EGEA ducha a byl to další nezapomenutelný zážitek, který jsem zažila se skvělými kamarády ať už z Prahy, Brna nebo zbytku Evropy…

Eliška Janoušková




Which way to AC? (8.-11.9.2017)

přidáno: 3. 5. 2018 12:49, autor: Dávid Klesík   [ aktualizováno 3. 5. 2018 13:36 ]


Všichni členové EGEA Praha, kteří se přihlásili na letošní AC v Polsku, netrpělivě čekali na jeho zahájení v polovině září. Dva z nás se těšili tak moc, že si chtěli ukrátit čekání na akci, která se jako tradičně koná před každým kongresem. Vydali se do Slavkova na událost, která nesla název „Which way to AC?“.

Po příjezdu na místo konání čekala na stole tradiční polská večeře a seznamovací hry. Účastníci, kterých bylo okolo 20, byli rozděleni do týmů a seznámeni s celovíkendovou hrou, která se týkala názvu celé akce. Hra měla několik částí, z nichž se hráči postupně dozvěděli, jakou cestou se nakonec dostanou do města Szczyrk, tedy na místo konání kongresu.

Druhý den se konala vědecká exkurze do Błędowské pouště, kde byli všichni seznámeni s historií tohoto místa, a také dostali příležitost rozluštit část hry. Během hraní bylo úkolem celou situaci dokumentovat natáčením videa, díky kterému se pak rozhodlo o vítězi. Po návratu z exkurze následovala lekce, a večer táborák, při kterém měli účastníci akce možnost se více poznat.

Třetí den byl naplánován výlet na kajacích. Nikdo neočekával, že řeka bude tak náročná, ale nakonec do cíle dojel každý člen výpravy. S postupem času na to jistě všichni vzpomínají v dobrém, i když během akce byli zaskočeni i ti zkušenější. Součástí dne bylo také nalezení dalších indicií ke hře. Protože by týmy už měly mít vše nalezené, nastalo večer vyhlašování vítězů soutěže, a promítání videí, které byla natočena v poušti. Vítězové i poražení nakonec dostali sladkou odměnu. Součástí večera byl opět táborák, při kterém se mohli účastníci poznat ještě lépe.

Poslední den po snídani byl čas na krátké loučení, protože se většina účastníků stejně sešla na AC, a odjezd do Szczyrku.

Tereza Černá

Prodloužený seznamovák (3.9. - 4.9. 2017)

přidáno: 3. 5. 2018 12:41, autor: Dávid Klesík   [ aktualizováno 3. 5. 2018 13:12 ]

Ačkoliv akademický rok začíná až s příchodem října, za první akci pořádanou naší entitou v období 2017/2018 lze považovat Prodloužení seznamovacího kurzu, která proběhla ze 3. na 4. září 2017. Jednalo se o událost, k jejíž organizaci nás inspirovala exchange s EGEA Vilnius, která proběhla zhruba rok před popisovaným eventem (více zde). Zde nám totiž litevští geografové ukázali, jakým způsobem křtí nové tváře, jež co nevidět započnou svou pouť vysokoškolským životem.

Naší akcí jsme chtěli nabídnout čerstvě zapsaným studentům něco víc, než co poskytuje oficiální seznamovací kurz pořádaný Fakultou. Ten totiž z principu (složením a množstvím účastníků) nemůže nováčkům nabídnout okamžité navazování kontaktů napříč ročníky a obory, jež je neodmyslitelně spojené například s přísunem množství praktických informací a tipů týkajících se veškerých stránek a fází studia. Naším cílem bylo taktéž zájemce seznámit s Egeou, a to ještě v čase, kdy mají poslední volné týdny před začátkem studijního shonu spojeného s nástupem na univerzitu. V neposlední řadě jsme ale chtěli, aby si všichni zúčastnění akci náležitě užili.

Proto jsme začali pochodovou hrou. Ostatně, když stanujete ve Starém Městě pod Landštejnem, kde je široko daleko poslední otevřený kemp, musíte těch 10 km z Albeře nějakým způsobem překonat. Ještě před startem se šestnáct statečných rozdělilo do čtyř týmů, a mohlo se tak vyrazit vstříc dobrodružství. Po cestě účastníky čekalo celkem šest stanovišť s úkoly, kde museli ukázat, že oplývají týmovým duchem, fyzickou zdatností, orientačním smyslem a zeměpisnými znalostmi – tedy vším, bez čeho se správný geograf neobejde :).

Pojďme ale postupně. První zastávkou byla dovednostní soutěž „Finball“ – s trochou nadsázky se dá říct již tradiční sport mezi členy EGEA Praha, kde je cílem pomocí ploutve na noze dostat rýžový balonek do misky upevněné na temeni hlavy (více informací opět zde). Dále následovala hra „Ruce nohy“, která spočívá v tom, že tým má k dispozici určitý počet končetin, které se mohou dotýkat země, a pro splnění úkolu nemůže tento počet překročit. Nejzdatnější týmy zvládly vydržet několik
vteřin bez použití jediné nohy! Přes oddychovou hru „Strome, kamaráde, mám tě rád!“, která je hlavně o rychlosti a umění zacházení se šiškami, se skupiny dostaly na další stanoviště. Zde bylo úkolem v daném časovém limitu nasoukat vyvoleného šťastlivce z týmu do co nejvíce kusů oblečení. Nedaleko cíle, konkrétně pod hradem Landštejn, museli účastníci zapojit své mozkové buňky o trochu více, než při předešlých úkolech. Čekal je totiž geografický kvíz, jehož ústředním motivem byly vlajky.
Konečně poslední štací před cílem byla biatlonová střelnice, kde si díky učiteli tělocviku, Honzovi Novákovi, mohli soutěžící vyzkoušet svou přesnost ve střelbě ze vzduchovek. Honzo, díky!

Po úspěšném zdolání pochodové hry, kterou provázelo proměnlivé, avšak naštěstí téměř bezdeštivé počasí, čekal na všechny zúčastněné tradiční táborák. Zároveň s ním jsme si udělali zaslouženou grilovačku, po půlce dne strávené na cestě všem pořádně vyhládlo! Večer pokračoval v přátelském duchu, kdy jsme samozřejmě blíže představili náš spolek, dále pak třeba sdíleli zmiňované zkušenosti nabyté v průběhu studia, apod. Nemohlo chybět ani vyhlášení výsledků. Hlavní cenou byla volná
místa v autě na cestě zpět do Prahy, která vítězové patřičně ocenili. Dostupnost České Kanady veřejnou dopravou není totiž žádná hitparáda. V neposlední řadě na účastníky čekalo půlnoční překvapení v podobě křtu na plnohodnotné studenty geografie.

Po vydařeném večeru jsme se ráno už jen nasnídali, sbalili stany a pomalu vyklidili kemp. Celou akci z pohledu organizátorů hodnotíme úspěšně a věříme, že se stejně tak líbila i samotným účastníkům. Z Prodlouženého seznamováku chceme určitě vytvořit tradiční událost, věříme totiž, že účastníkům má co nabídnout. Zároveň jsme s potěšením zjistili, že i účastníci mají co nabídnout EGEA Praze, někteří z nich jsou dnes aktivními členy, což nás těší ze všeho nejvíc :).



Ukrainian Carpathians vol 6.0 (2.8.2017 – 8.8.2017)

přidáno: 3. 5. 2018 11:54, autor: Dávid Klesík   [ aktualizováno 3. 5. 2018 12:25 ]

Môj prvý event sa začal nástupom do podozrivého ukrajinského autobusu v 18:00 v prvý augustový deň na autobusovej stanici Florenc. Vonku bolo minimálne 35 °C a spotený som bol od hlavy až po päty. Ako som neskôr zistil, bol som jediný „neukrajinec“ v celom autobuse. Celú cestu som pozeral na ukrajinské komédie a snažil som sa zabávať na niečom, čo som ani nechápal. Vždy keď zastavil autobus a začali sa zdvíhať ľudia zo sedadiel, tak som pochopil, že je prestávka. Avšak, keď sme v noci zastavili na krajnici pri ceste, tak som bol trošku v rozpakoch. Po chvíli sme sa zase pohli a o päť minút sme zastavili zas. Takto to pokračovalo až po najbližšiu čerpaciu stanicu pri meste Frýdek – Místek. Tam sme zastavili definitívne a ja už som bol zmierený s tým, že sa na tú Ukrajinu ani nedostanem, keď som videl do pol pása nahých šoférov autobusu, ako vyťahujú z nápravy ľavé predné koleso. Našťastie po hodine tvrdej práce sa im podarilo autobus opraviť a ja som cítil, že už ma nič na ceste na Ukrajinu nezastaví. To som však ešte nevedel, že strávim dlhé hodiny na poľsko – ukrajinskej hranici. Po tejto strastiplnej ceste som sa nakoniec dostal do Lvivu asi päť hodín po plánovanom príchode.

Autobus ma vyhodil na autobusovej stanici na úplnom okraji mesta. Mojimi prvými cieľmi boli bankomat a toalety. Ukrajinské peniaze som úspešne získal, avšak po videní toalety na stanici som usúdil, že hygiena počká. Vzápätí mi volal Michal, jeden z organizátorov, že už na mňa čakajú a kde som. Popravde, to som ani ja moc nevedel, ale nakoniec sme sa dohodli na tom, že miestnou hromadnou dopravou sa dostanem do centra, a tam na mňa on počká na jednej zo zastávok. Nastúpil som do autobusu a tešil som sa už na to, ako sa stretnem s ostatnými účastníkmi eventu. Po 10 minútach mi však došlo, že nedokážem žiadnym spôsobom zistiť kde som, keďže nehlásili sa žiadne názvy zastávok a moji spolucestujúci na mňa len čumeli ako na mimozemšťana, keď som sa ich anglicky pýtal na svoju polohu. Zúfalo som volal Michalovi, nech mi povie nejaké orientačné body po ceste, podľa ktorých by som sa orientoval, ale po chvíli som zistil, že som prevolal celý svoj kredit a nedozvedel som sa skoro nič. Zmierený so životom som len sedel v tom autobuse a čakal na zázrak. A ten prišiel. Na jednej zo zastávok na mňa začal kričať nejaký chlapík a po chvíli som zistil, že je to Michal. Ešte že ma spoznal. Priviedol ma do bytu, kde už boli ostatní účastníci eventu (okrem mojich spoločníkov z Prahy – Elišky Janouškovej a Roberta Křesťana, ktorí šli do Lvivu stopom, čo nepochopím doteraz). Keďže to bol môj prvý event, tak spočiatku som bol neistý a vyľakano som odpovedal na otázky, ktoré na mňa všetci začali sypať. Asi hodinu po mne prišli do bytu Eliška s Robertom a spolu sme sa všetci vybrali do reštaurácie. Po výbornom jedle sme sa všetci účastníci eventu rozdelili do dvoch skupín a dostali sme mapu centra mesta s rôznymi úlohami, ktoré sme museli splniť. Bola to taká kombinácia súťaže so city tour. Večer sme sa všetci vrátili naspäť do bytu, kde sme boli obdarovaní veľkým množstvom jedla a pitia. V noci pokračovala zábava a nesmelo chýbať ani BDC, na ktorom som mal premiéru a podľa toho to tak aj dopadlo...

Na druhý deň som nejakým zázrakom vstal z postele a všetci sme sa vybrali pozrieť univerzitu, kde študujú naši organizátori z Lviva. Následne sme sa vlakom presunuli z Lviva do Vorokhty a počas niekoľko hodinovej ceste sme sa poriadne vypotili. Ak sa vám nechce platiť saunu, vrelo odporúčam cestu vlakom po Ukrajine počas letných dní. Aby toho nebolo na nás málo, tak sme sa po príjazde vlaku do cieľa spolu s Eliškou a Robertom rozhodli, že sa do nášho strediska zvezieme v starom ruskom vozidle. Vybrali sme si však dobre, pretože tá cesta k stredisku sa len tvárila, že je z asfaltu a na jej hrboľoch sme si poskákali ako blchy. Po príchode do cieľa sme sa ubytovali do jednej veľkej chatky a noc sme strávili v podobnom štýle ako v prvý deň.

V tretí deň prišiel konečne čas na to, na čo sme na Ukrajinu všetci prišli. Pred nami boli tri dni turistiky a dve noci spania v horách. Do svojich batohov sme si nabalili len nutné veci, ktoré nám pomohli prežiť a vyrazili sme zo strediska do najvyšších polôh ukrajinských Karpát. Tento deň bol len o tom, vyštverať sa do hôr, prekonať niekoľko stometrové prevýšenie a rozložiť stany pri najvyššie položenom jazere Ukrajiny s názvom Brebeneskul vo výške 1 801 m n. m. Zároveň tento deň bol najťažším dňom turistiky, keďže toto všetko sme museli zvládnuť s plnými krosnami jedla a s neustálym stúpaním do kopca asi 15 kilometrov. Večer sme sa konečne dostali k našej vysnívanej destinácii a rozložili sme si stany. Organizátori sa o nás
opäť pekne postarali a navarili nám. Večer sme strávili posedením pri ohni s pitím tradičnej ukrajinskej „horilky“.

Tento nápoj sa postaral o to, že na druhý deň ráno som bol viac mŕtvy ako živý, a čo bolo ešte horšie, čakalo nás 20 kilometrov turistiky po slnečných hrebeňoch ukrajinských Karpát. Ten majestátny výhľad z hrebeňov a vrcholov, ktoré dosahovali výšok tesne nad 2 000 m n. m. však stál za to. Občas som neveril vlastným očiam čo vidím a musel som sa dosť často prefackávať, aby som sa uistil, či to nie je len sen. Bola to panenská príroda absolútne nedotknutá činnosťou človeka, ktorá nám vytvárala scenériu počas celého dňa. Po heroickom výkone všetkých účastníkov sme tento ďalší náročný deň zvládli a úspešne sme sa vrátili k svojím stanom. Večer sa niesol v podobnom duchu ako tie predošlé, avšak mňa spoločne s Robertom postihli isté problémy s trávením a tú noc sme skôr pretrpeli ako si užili.

Spal som asi dve hodiny nadránom a aj tie som len tak prežíval, keďže okrem problémov so žalúdkom som sa predošlý deň spiekol ako kura v trúbe v dôsledku podcenenia ostrého horského slnka. Spať som tak mohol len v jednej polohe niečo na štýl supermana. Aj napriek tomu všetkému som však bol odhodlaný absolvovať turistiku nech sa deje, čo sa deje.
Týmto spôsobom sa chcem poďakovať hlavne Olene, ktorá bola jednou z organizátoriek, a ktorá ma dávala dokopy celú noc a aj nasledujúce ráno. Bez jej pomoci by som určite
nedokázal také veci, ktoré som nakoniec zvládol. Asi polovica ľudí sa rozhodla neabsolvovať výstup na Hoverlu, najvyšší vrch Ukrajiny (Obrázok 1), avšak ja, spoločne s Eliškou a Robertom sme patrili do tej skupinky šialencov, ktorí sa na túto turistiku vydali. Doteraz si veľmi dobre pamätám na to prudké záverečné stúpanie na vrchol, ktorý sme ani zdola nevideli,
keďže bol skrytý v oblakoch. Nakoniec sme to však dokázali a vystúpili sme na Hoverlu v nadmorskej výške 2 061 m n. m. Na vrchole sme však neboli dlho, keďže tam strašne fúkalo.
Zmohli sme sa na pár fotiek a začali sme pomaly zostupovať až do nášho strediska. Ako sa neskôr ukázalo, zostup po svahu bol ešte náročnejší, pretože začalo prudko pršať a všetko
bolo klzké. Neskoro večer, už po tme, sme sa však dokázali úspešne vrátiť k našej chate po túre s nachodenými necelými 20 kilometrami.

Ďalší, v poradí už šiesty deň sa niesol v duchu regenerácie po troch náročných dňoch. Nanešťastie celý deň pršalo, avšak to nám až tak nevadilo, keďže sme žiadnu turistiku už
neplánovali. Všetci sme si vyskúšali zahrať si na najdlhší hudobný nástroj na svete, ktorý je ukrajinskou národnou tradíciou a volá sa trembita (Obrázok 2). Taktiež sme ochutnali tradičné
jedlá a nápoje a večer bol naplánovaný odjazd k železničnej stanici a nočný presun vlakom späť do Lvivu. Pred odchodom však sa nám niekde v lese stratili Liesa z Belgicka a Julia
z Nemecka a asi polovica organizátorov mala žalúdočné problémy. Dievčatá sa však nakoniec našli a všetci sme ako tak zvládli nočný presun do Lvivu.

V tento posledný deň sme sa už hneď po príchode do mesta začali pomaly všetci lúčiť a rozchádzať. Ja som mal naplánovanú jazdu autobusom až v 14:00, takže som mal ešte
pomerne dosť času. Ujal sa ma však jeden z organizátorov, Vova, ktorý bol ochotný sa o mňa pár hodín starať a poskytnúť mi všetko, čo som potreboval. Tak som sa rozlúčil so všetkými a spoločne sme išli k nemu do bytu. Dokonca ma odprevadil aj k môjmu autobusu na autobusovú stanicu a následne sme sa rozlúčili a popriali si do života všetko dobré. Cesta do Prahy autobusom bola podobná tragédia ako cesta do Lvivu, avšak to ma už netrápilo, keďže som mal za sebou týždeň veľkého množstva zážitkov, ktoré zostanú zapísané v mojej    Obrázok 1: V pozadí najvyšší vrch Ukrajiny - Hoverla (2 061 m n. m.)  pamäti do konca môjho života.

Na záver by som chcel poďakovať Eliške, ktorá ma po dlhých týždňoch prekecávania nakoniec prehovorila na tento event a rozhodne neľutujem to, že som ho absolvoval a zároveň takto vstúpil do rodiny EGEA, ktorá mi aj za tú pomerne krátku dobu čo v nej zatiaľ som, dala toho strašne moc do života a verím, že mi ešte ponúkne veľa zážitkov, ktoré si budem pamätať navždy.

Dávid Klesík

Obrázok 2:Skupinová foto s trembitou

Eastern Regional Congress (31.3. - 5.4. 2017)

přidáno: 3. 5. 2018 11:44, autor: Dávid Klesík   [ aktualizováno 3. 5. 2018 13:13 ]

The heritage of military areas

Konečně to vypuklo... Kongres pro východní region v samém srdci Evropy... Po mém příjezdu na Albertov, ve škole už probíhala registrace. Po šťastných shledáních a počátcích nových přátelství následoval „Opening Ceremony“, kde byl představen ten nejlepší Orgateam, jaký jsem kdy viděla. Ve chvíli, kdy jsem viděla velkou geologickou posluchárnu plnou nadšených, mladých a milých lidí, utvrdil mě tento moment, že EGEA je něco nepopsatelného, a že na svůj první kongres nikdy nezapomenu. Po několika krátkých projevech ať už o EGEE či Czechii nás čekal přesun na místo, kde se celý kongres odehrával. Po hodince cesty autobusem, jsme dojeli do Hrachova u Příbrami.

První večer byl zahájen „newbie area“. Pietu a Innes nás rychle provedli strukturou EGEI a společně jsme si užili spoustu legrace u různých her při kterých jsem se seznámili. Poté následovala „military night“. Robert si na nás připravil noční bojovku plnou běhu, kontrol a snahy získat co největší počet bodů... Za odměnu nás čekala párty a pro mě spousta nových písníček a EGEA tanců, které jsem se s chutí učila...

Druhý den dopoledne mě čekal můj první workshop, který neměl chybu. Naše téma se zabývalo problematikou využití bývalých vojenských prostor. Každý z nás představil nějaké známé opuštěné vojenské prostory a návrhy na jejich využívání. Také jsem poprvé viděla Regional meeting, kde se řešili důležité záležitosti pro celý východní region. Bylo zajímavé slyšet, jak jiné entity fungují nebo například co mají do budoucna v plánu. Večer následoval Cultural fair. Měli jsme možnost ochutnat celou Evropu v jeden večer a na jediném místě... 

Člověk se ani neotočil a už tu byla neděle. Třetí den zahájil sportovní program od střílení na terče vzduchovkami až po lidský stolní fotbálek. Odpoledne nás čekalo další kolo workshopů, ve skupinách jsme diskutovali o našich nápadech a snažili se prosadit náš nápad, a co nejvíc zkritizovat nápady ostatních. Tímto způsobem jsme ovšem naše projekty vylepšily a užili si přitom spoustu srandy. Naši zlatí organizátoři nezapomněli ani na čas pro psaní pohledů a po pohledech nás už čekala večeře a CZECH NIGHT! S živou kapelou a tradičními českými zákusky se každý báječně bavil, Češi i ostatní. Poté, co šla většina spát, zůstalo pár odvážlivců, kteří se bavili do brzkých ranních hodin...

V pondělí jsme vyrazili na exkurzi. Po snídani nás rozvezly autobusy do nejrůznějších koutů bývalého vojenského prostoru Brdy. Já si nemohla vybrat lepší exkurzi, než se Zdendou a s Milanem, kde na nás čekala krásná příroda, nádherná procházka a voňavý les. Pro začátek jsme byli zasvěceni do tajů malování turistických značek a měli jsme možnost si vytvořit vlastní značku. A tak někde v Brdech je hlouček stromů plný turistického značení jako vzpomínka na chvíle s přáteli, na které nikdo z nás nezapomene... Dobrou náladu jsme si nenechali zkazit ani aprílovým počasím a déšť nás přepadl až na konci naší výpravy. Večer se nesl v Eurovision stylu a měli jsme možnost vyslechnout si spoustu talentovaných zpěváků. Pro mě upřímně to
nejlepší číslo bylo to, co vytvořil orgateam. Zatancoval všem účastníkům na legendární Sladké mámení! Nicméně obří kremroli vyhrál Bogdan Dukic z Zurichu, který všechny oslnil svou kytarou a odzbrojujícím zpěvem.

Předposlední den. Nikdy bych nečekala, že čas poletí tak rychle. Dopoledne jsme dodělávali naše workshopy a připravovali se na veřejnou prezentaci naší třídenní práce. Po prezentacích a obědě nás čekala další část programu - trainings, vybrala jsem si přednášku o tom, jak nabírat nové členy od kluků ze Záhřebu a poté o Dumster divingu od našich kluků z Prahy. Obě přednášky byly naprosto bez chyby plné nových informací a motivace do dalších dní. Odpoledne prezentace různých EGEA projektů a committiees, kde se opět člověk mohl dozvědět spoustu nového a pro další úžasná příležitost nahlédnout do fungování této organizace. Po večeři bohužel nadešel čas na Closing ceremony... Je až neuvěřitelné, kolik radosti, smíchu, informací, nových vědomostí a času stráveným s přáteli se dá prožít za pouhých pět dní.

A je tu poslední den. Už během snídaně byly některé autobusy připravené k odjezdu a nastala nejtěžší chvíle každé EGEA akce, a to loučení... Pět dní s EGEOU se Vám tak dostane pod kůži, že jen co se všemi se slzami v očích rozloučíte hned začnete přemýšlet, kde se s novými přáteli potkáte. ERC 17 pro mě byl první kongres a jsem si jistá, že lepší jsem si nemohla přát. 😊

Eliška Janoušková

Cultural Tourism Week 2017

přidáno: 25. 5. 2017 6:27, autor: EGEA Praha   [ aktualizováno 25. 5. 2017 6:28 ]

Stejně jako minulý rok vyslala EGEA Praha své zástupce na akci pořádanou EGEA Mostar s názvem Cultural Tourism Week. Delegace se pravda poněkud rozrostla z loňských 4 zástupců na letošních 10. Cestu do Mostaru jsme si zpříjemnili jednodenní zastávkou v Záhřebu, kde nás místní EGEA Záhřeb pohostila a připravila pro nás mimořádně zajímavou city tour. Nutno zde poděkovat našim průvodcům a hostitelům: Sáře, Marcele, Tomislavovi a Robertovi. Během večera se vzpomínalo na náš kongres a vůbec na společné i nespolečné zážitky z EGEA. Přiložená fotografie je pořízena u vchodu do záhřebské fakulty geografie (vlevo).

Po noci v Záhřebu jsme pokračovali vesele do Mostaru. Cesta skrze Bosnu byla sice delší než po Chorvatské dálnici, zato však skýtala neuvěřitelné přírodní scenérie. Byla to paráda, každou chvíli se stavělo, protože jsme se prostě museli vyfotit na té či oné vyhlídce s vědomím že, "jó tohle je to nejhezčí místo na cestě", načež za pár kilometrů bylo další ještě hezčí. V podvečerních hodinách jsme dorazili do Medjugorje. Po úvodním seznamování se započala hra flunkyball a poté pravá opening párty.

První den exkurzí jsme téměř celý strávili v autobuse. Na programu byla cesta do Dubrovníku a zpět. Bohužel celníci na bosensko-chorvatských hranicích měli mimořádně rýpavou náladu, takže cestou tam jsme stáli 2 hodiny a cestou zpět skoro další hodinu. Pravda měli jsme i tři hodiny na to si projít Dubrovník a zajít se vykoupat do moře. Nutno vyzdvihnout zejména průvodce, kterým byl pro ten den Davor. Prozradil nám nespočet informací a zajímavostí o městě.

Druhý den exkurzí jsme zavítali do národního parku Blidinje. K vidění bylo nespočet hor na pravé straně a jezero na straně levé. Hory byly vysoké a v jezeru se dalo koupat, nicméně náš průvodce Francesco to nedoporučoval. Pan průvodce nás zavedl i do jeskyně, ve které se údajně skrýval známý bosenský zbojník a hrdina. Něco jako na Slovensku Jánošík. Po cestě jsme se stavěli na kávu a po vyčerpávající chůzi po cestě, obklopeni krásnými scenériemi, došli jsme do místního lyžařského střediska a do přilehlé restaurace, kde jsme byli pohoštěni pleskavicí.

Třetí den exkurzí se jelo do Mostaru. Tam už to byla turistická standartka. Starý most je parádní a vůbec město má jedinečnou atmosféru. Nemůže chybět ani grupová fotografie zpod mostu. K vidění je všech 11 EGEÁků z Čech a Moravy. Na egeácký vkus byl Mostar možná až moc přeplněn turisty a to ještě nezačala hlavní sezona. Proto jsme se přesunuli do méně profláknutých míst Mostaru, kde rozstřílené budovy střídají zrekonstruované. Na místní dominantu, 12patrový panelák, jsme, pravda, ne zcela legálně, ale vylezli a měli jsme krásný výhled na celé město. Večerní BDC bylo mimořádně napínavé a je nutné gratulovat Ewaldovi, který při svém prvním BDC ve své EGEA kariéře zvítězil.

A to je tak vše. nakonec nezbylo než jet domů, cestou jsme byli ještě několikrát konfrontováni s celníky a policisty, ale vše dobře dopadlo a všichni jsme se ve zdraví vrátili. 

sepsal Robert Křesťan





1-10 of 41