Před zkouškovým obdobím je vždy třeba se psychicky posílit, k čemuž se jako nejlepší způsob zdálo vyjet do Malé Fatry na akci pořádanou EGEA Bratislava, nazvanou Bears Awakening vol. 2. Z Prahy jsme vyjeli brzy ráno, abychom po poledni dorazili do Žiliny, kde jsme se na nádraží setkali s organizátory a zbytkem účastníků. Počasí nám příliš nepřálo, a tak jsme se po krátké návštěvě obchodního centra přesunuli autobusem do Terchové, místa konání celé akce. Ubytovaní jsme byli v malém penzionu, nebo spíše domě přestavěném na penzion, s pokoji a společenskou místností/party-roomem v přízemí. Po tom, co jsme se ubytovali, následovala přednáška o Malé Fatře od pracovníků NP a po ní malý Culture Fair s celkem šesti různými národními stoly. Valná většina účastníků byla česko-slovensko-polská, ale na akci byli i zástupci z Německa (který ale pobývá na Erasmu v Praze, přesto přivezl pro německou party typickou Pfeffi (rozuměj Zelenou), z Nizozemí (který byl na cestách dlouhodobě, a tak si originálně vypomohl alespoň nizozemsky oranžovou čerstvou mrkví), a také česko-rakouský přeběhlík (který přidal na seznam přítomných stolů i svou novou Erasmovou domovinu).

V pátek byl naplánovaný výlet na Malý Rozsutec, ale vzhledem k nepřejícímu počasí (slabý vytrvalý déšť) se trasa podstatně zkrátila v okruh přes Jánošíkovy diery, úzké hluboké kaňony vymodelované vodní erozí horských potoků.  Mohlo by se zdát, že se jednalo o vcelku nenáročnou vycházku, ovšem díky mokrým klouzajícím chodníkům, místy bez zábradlí a v několikametrové výšce, se z toho stal poměrně adrenalinový zážitek. Po návratu, odpočinku a zahřátí jsme prověřili své znalosti Slovenska v pubkvízu. Od počtu králů korunovaných v Bratislavě přes tisícové vrcholy Slovenska až po maskota letošního MS v hokeji a Mariána Hossu, jsme v kvízu zaznamenali úspěch (ne, že bychom se chtěli chlubit, ale tým „Pražáků a přátel Prahy“ celou soutěž vyhrál). Večer jsme strávili grilováním v pergole na zahradě penzionu a povídáním s ostatními.

V sobotu se počasí vcelku umoudřilo a dovolilo nám vyjít na výlet. Dopoledne jsme vylezli prudký kopec na rozhlednu přímo nad centrem Terchové, odkud jsme měli až příliš dobrý výhled na kopec, který nás čekal odpoledne. Zdál se hrozný, ale když jsme začali stoupat, byl ještě horší :D. První část byla tak prudká, že ji musely tvořit schody, ale poté, co jsme se dostali výš do sedla, začala být cesta příjemnější. Asi po 2,5 hodinách výstupu se tak polovina účastníků dostala na vrchol, odkud jsme měli pěkný výhled do okolí. Druhá polovina účastníků z časových důvodů (čekal nás zajímavý večerní program, kvůli kterému jsme museli stihnout autobus do vedlejší vsi) výstup na vrchol hřebene přerušila po náročné schodové části po cca hodině a půl nelidského stoupání. Cestou z vrcholu zpět se vytvořila pražsko-brněnská skupinka a za povídání nám cesta ubíhala rychleji a zvládli jsme ji velmi rychle. Když jsme dorazili zpět na chatu, rychle jsme se převlékli, šli na autobus a jeli do Belé, kde jsme měli zamluvený bowling a pizzu. Po návratu jsme si společně zatancovali EGEA tance.

Poslední den ráno jsme vyklidili pokoje a přesunuli se do Žiliny, kde jsme se postupně loučili s odjíždějícími účastníky. Na Prahu jsme odjížděli jako jedni z posledních, takže jsme ještě měli čas si prohlédnout město. Pak už nás čekala jen dlouhá cesta vlakem a povídání o zážitcích.