Od 6. 5. do 10. 5. proběhl v Estonsku regionální kongres (NBRC 2019). Na tomto nejmenším z kongresů bylo kolem 60 lidí a z Česka jsme se ho účastnili pouze já a Tomáš z Brna, takže to byla ideální příležitost potrénovat si angličtinu (případně jiné jazyky).

Cestou na kongres se většina účastníků zastavila buď v Rize nebo Tallinu, kde povětšinou přestupovali z letadla na autobus, a tak i my jsme se zastavili na den v Rize a seznámili jsme se již zde s některými členy naší organizace, a to jen krásně ilustruje, že díky EGEA můžete potkat známé lidi všude v Evropě.

Z Rigy jsme jeli do Tartu, kde byl zahajovací ceremoniál, jež se konal v místním ekocentru, což byla již předzvěst toho, jak bude kongres ekologicky zaměřen. Po zahájení, jehož součástí byla i přednáška učitele místní univerzity o historii Estonska a jeho hranicích (téma kongresu bylo Border in our lives), jsme se přesunuli do místa konání kongresu do Taevaskoja. Prostředí bylo nádherné, jelikož naše chata byla uprostřed hlubokých lesů a ještě první den byla společná procházka k blízkým pískovcovým útesům. Večer byla na programu Eurovision night. Orga tým si připravil hudební vystoupení a následoval kvíz o našich znalostech soutěže Eurovize, poté zábava volně přešla ve zpívání karaoke (kromě lidí, kteří se šli dívat na Hru o trůny).

Druhý den jsme se účastnili dvou setkání workshopových skupin, moje skupina měla téma Brain drain vs. Brain gain. Tento workshop byl hlavně o diskuzi a díky dobré komunikativnosti a zapojení lidí v naší skupině, jsme mohli porovnat, jak to chodí v různých zemích Evropy, jelikož jsme byli velmi různorodá skupina co se národností týče. Tento den byl také Egea fair, kde představují jednotlivé komitéty našeho spolku svou činnost. Večerní program obstaral tradiční Cultural fair, kde jsme mohli ochutnat nápoje a pokrmy z různých zemí Evropy.

Další den byly na programu exkurze. Moje exkurze byla do oblasti Setomaa. Nejprve jsme navštívili lázně Värska, kde jsme mohli ochutnat i místní léčivou vodu z několika pramenů, voda z těch nejmineralizovanějších byla velmi silná (tak nějak slaná) tak stačilo jen kapku na prst na ochutnání. Následně jsme se vydali do skanzenu ukazující kulturu Setos a její tradiční bydlení v minulosti. Zde jsme taky měli pauzu na jídlo a mohli jsme ochutnat kmínový čaj, sýr s kmínem a místní jogurtopuding či něco takového. Potom jsme jeli k jeskyním Piusa a cestou jsme projeli i kus Ruskem. Do jeskyní už se bohužel nemůže chodit pouze na kraj a nahlédnout, jelikož jsou nestabilní a mohli by se zhroutit. Byli vytvořeny lidmi při těžbě písků na výrobu skla. Okolí bylo taky velmi zajímavé a když jsme dorazili k novodobému povrchovému dolu připadali jsme si jako na pláži u moře, jelikož jsme byli obklopeni písečnými dunami. Poslední zastávkou naší exkurze byla procházka mokřady a výstup na rozhlednu, ze které byl nádherný pohled na okolní lesy a široko daleko nebylo vidět ani stopu civilizace. Tématem večera byla estonská noc, tak jsme se formou kvízu dozvěděli plno zajímavostí o Estonsku a následně jsme mohli ochutnat plno místního jídla a pití a naučili jsme se také dva lidové tance, což bylo velmi pěkné zpestření tanečního repertoáru.

Ve čtvrtek jsme měli poslední setkání našeho workshopu, kde jsme se snažili najít řešení odchodu vzdělaných mladých lidí do zahraničí pro některé země a vytvářeli jsme postery pro prezentaci našich výsledků, která následovala po obědě. Poté byl na programu regionální meeting, kde se diskutovali aktuality z daného regionu se všemi zástupci entit a já jsem zde také představil námi pořádaný výroční kongres (AC 2019). V podvečer všichni dostali certifikáty za účast na workshopech a také někteří z nás obdrželi Poděkování za ekologické chování a to z důvodu ekologicky šetrné dopravy na kongres (prakticky ti co neletěli letadlem). Po ukončení oficiálního programu kongresu následovala soutěž BDC.

Poslední den jsme měli za úkol jen zabalit se, rozloučit se a odjet do Tartu. V Tartu ještě pro zájemce, kteří opouštěli město až v pozdějších hodinách či další dny, byla možnost exkurze po městě s průvodcem z řad organizátorů. Po exkurzi jsme zasedli do místního podniku s našimi evropskými přáteli a čekali než nám pojede autobus směr Riga. V noci jsme tedy, po krásném týdnu stráveném v přírodě mezi úžasnými lidmi a se skvělým programem, opustili Estonsko a další den z Rigy letadlem přiletěli do Prahy což byl definitivní konec tohoto kongresu pro nás.

Miroslav Hakl

Oficiální fotky od Hanny-Ingrid Nurm (EGEA Tartu) si prohlédněte zde.