Událost proběhla v termínu 17.-20. března 2016.

Čtvrteční odpoledne, hlavní nádraží. Venku se nečekaně udělalo hezky, dokonce je dost teplo na kraťasy. Spěchající davy a spletitost budovy nepomáhají, když se člověk snaží najít někoho, koho v životě neviděl. Přesto se nám nakonec daří sehnat všechny, kteří absolvovali často několikahodinovou cestu, aby strávili prodloužený víkend v srdci Čech.

Procházíme městem, upozorňujeme naše hosty na krásy Prahy a u večeře se postupně poznáváme. Účastníci čtyř národností, různého věku, které spojuje studium geografických oborů a chuť se o nových místech nejen učit, ale i je navštívit.

Večer rychle ubíhá v přátelské atmosféře a loučíme se prakticky jen proto, že nás druhý den čeká náročný program. Ten sestává především z objevování Prahy, od Hradu přes vltavské břehy po vyhlídky Vyšehradu. Abychom procvičili celé tělo a ne jen nohy, natahujeme na Vyšehradě slacklinu a chvíli si více či méně úspěšně hrajeme na provazochodce.

Před večerním chladem se schováváme do restaurace ve dvaadvacátém patře budovy na Hájích. Druhý den zde začíná několikaměsíční rekonstrukce, někteří stálí hosté se loučí zpěvem a hrou na kytaru, což večeru spolu s vyhlídkou na nesčetná světla města pod námi dává večeru malinko nostalgický podtext, na což příliš nedbáme a bavíme se turnajem ve stolním fotbálku či vzájemným učením se cizích jazyků, při kterém dochází k celé řadě vtipných situací.

Třetí den vyrážíme do přírody. Z vlaku se kocháme výhledem na Berounku po ránu a po krátkém výšlapu se před námi objevuje klenot českých hradů Karlštejn. Prohlížíme si majestátní zdi a věže a dáváme si občerstvení před dalším putováním po Českém krasu. Naším cílem je dorazit do Svatého Jana pod Skalou, kde se nachází proslulá skalní vyhlídka, na programu je ovšem nespočet zajímavých míst včetně částečně zatopeného lomu Malá Amerika. Hlavně si však užíváme čerstvý vzduch a přírodu, pořádáme improvizované závody v překonávání různých překážek v cestě a skvěle se bavíme.

Večer se scházíme na bytě a hrajeme deskové hry. Nikomu se příliš nechce domů, protože další večer už společně na této akci nezažijeme, proto není divu, že spát jdeme ve značně pokročilé hodině. To nám však nebrání si ještě ráno vychutnat památník na Žižkově a z jeho střechy se rozloučit s Prahou, tedy ti, kteří dnes odjíždí. Loučení je vždy poněkud smutná záležitost, ale nic nemůže na dlouho zkazit radost z tak povedené akce. A není třeba dodávat, že bude spousta příležitostí, kde se s novými přáteli potkat. 

– sepsala Anna Čámská, foto Zdeněk Žižka